Lesnická fakulta Univerzity zemědělských věd v Uppsale: Historie a současnost

Krátce po rozpadu Rakousko-uherské monarchie a vzniku Československé republiky se naplnila dávná touha našich předků po vytvoření samostatného zemědělského a lesnického vysokého učení.

Založení a počátky Lesnické fakulty

Na základě zákona č. 460/1919 Sb., schváleného 24. 7. 1919 Národním shromážděním, byla zřízena samostatná čs. Vysoká škola zemědělská v Brně s odborem hospodářským a lesnickým. Pro jednotlivé obory byli získáváni vynikající odborníci z praxe. Výuka na lesnickém odboru byla slavnostně zahájena 27. 10. 1920. I přes počáteční národnostní, kompetenční, organizační a finanční potíže se VŠZ v prvním desetiletí své existence překvapivě rychle konsolidovala a začala se prosazovat v tehdejším systému zemědělského a lesnického školství.

K zakladatelům VŠZ v Brně a jejího lesnického odboru (včetně lesního závodu) patřil prof. Ing. Antonín Dyk (nar. 5. 3. 1871 v Harabesce u Kbelan - býv. okres Stříbro). Prof. Dyk byl prvním vedoucím a budovatelem vzorného vysokoškolského Ústavu ochrany lesů a myslivosti (ÚOLM) u nás. Po dvě funkční období (1926/27 a 1935/36) byl děkanem lesnického odboru a v letech 1936/37 rektorem. Na ústavu působil až do 28. 3. 1939, kdy odešel na zasloužený odpočinek. Zemřel 29. 7. 1952 v Brně. Zasloužil se o objevení a rozpracování originální metody kontroly bekyně mnišky, která byla později nazvána jako metoda Dykova-Ambrosova. Významně přispěl k rozvoji čs. myslivosti.

Prvním asistentem a nejbližším spolupracovníkem prof. Dyka byl RNDr. Ing. Jaroslav Lamerie (nar. 7.10.1899 v Úsoru v býv. Jugoslávii), který se významně podílel na budování ústavu, zejména jeho entomologicko-ochranářských a mysliveckých sbírek. Na ÚOLM pracoval v letech 1921 až 1941. Zemřel 22. 2. 1978 v Zastávce u Brna.

17. 11. 1939 byly české vysoké školy fašisty násilně uzavřeny. Činnost VŠZ byla paralyzována. 19. 12. 1939 byl ÚOLM gestapem otevřen a jeho správou byl pověřen Dr. Lamerie a po jeho odchodu 1. 6. 1941 prof. Ing. Gustav Artner, který byl 17. 9. 1941 jmenován administrativním ředitelem ústavu. Vedoucím badatelských prací na ústavu se stal doc. RNDr. Ing. et Ing. Oktavián Farský. Dne 3. 5. 1945, tj. krátce po osvobození Brna sovětskou armádou, byla činnost ústavu plně obnovena.

Prof. RNDr. Ing. et Ing. Oktavián Farský (nar. 24. 11. 1893 ve Vlkově u Chlumce nad Cidlinou) se po válce s nadšením pustil do dalšího budování ústavu a do prosazování modernizované koncepce výuky. V letech 1948/48 byl děkanem lesnického odboru. Publikoval přes 250 prací z oboru ochrany lesů, myslivosti, ovocnářství aj. S prof. RNDr. Josefem Kratochvílem popsal nový biologický druh - třásněnku modřínovou (Taeniothrips laricivorus Krat. et Far.). Po únorovém převratu se dostal do opozice s režimem a 11. 12. 1950 byl předčasně penzionován. Zemřel 16. 4.

Převratné hospodářsko-politické a sociální změny na konci 40. a začátku 50. let vnesly do řízení a chodu VŠZ v Brně značnou nestabilitu. Politicky nepohodlní učitelé byli propouštěni a jejich místa byla obsazována aktivními členy čs. svazu mládeže a KSČ. Nejinak tomu bylo i v 60. až 80. letech, kdy na VŠZ (a zvláště na její lesnické fakultě) existovala početná kategorie technických pracovníků zpravidla bez politické příslušnosti.

Reorganizace a vývoj fakulty

Dne 1. 9. 1950 došlo na VŠZ v Brně k reorganizaci, vznikla fakulta zemědělská se 7 a fakulta lesnická se 6 katedrami (mj. i katedrou ochrany lesů). Reformou provedenou 1. 6. 1952 byla lesnická fakulta začleněna do svazku Vysoké školy stavitelství v Brně, z něhož byla 1. 6. 1956 vyňata a znovu přičleněna k VŠZ, která byla přejmenována na Vysokou školu zemědělskou a lesnickou. 1. 10. 1959 se označení školy opět změnilo na VŠZ.

Po odchodu prof. Farského KOL vedl přechodně doc. RTDr. Ing. Augustin Kalandra. Dne 5. 10. 1951 byla katedra přejmenována na Katedru ochrany lesů a myslivosti (KOLM) a jejím vedoucím se stal Ing. Josef Hašek (1952 docent, 1962 mimořádný profesor a 1966 řádný profesor). V roce 1959 byla KOLM vnitřně rozčleněna na ústav ochrany lesů (ved. prof. Hašek) a ústav myslivosti (ved. doc. Kostroň). Dne 1. 4. 1967 byla myslivost z KOLM vyčleněna a převedena do nově vzniklé Katedry obecného a světového lesnictví a myslivosti (ved. prof. Ing.

Prof. Ing. Josef Hašek (nar. 5. 2. 1912 v Jivině v Podještědí) na katedru nastoupil z lesnického provozu, v němž působil od roku 1944. Zabýval se širokou problematikou ochrany lesů, lesnické fytopatologie a myslivosti. Cenné jsou zvláště jeho práce o poškozování lesních porostů zvěří a o možnostech jejich snižování přikrmováním. Zemřel 26. 4.

Významnou postavou čs. myslivosti poválečných let byl doc. RNDr. RTDr. Ing. Karel Kostroň, CSc. (nar. 25. 9. 1913 v Neumarktu v Tyrolích). Na LF přednášel myslivost až do roku 1965 (kromě let 1953 až 1956). Řečnickým uměním a kreslířskými schopnostmi dokázal posluchače strhnout. Biologických znalostí a organizačních schopností využil k úspěšnému budování farem kožešinových zvířat na moderních zootechnických zásadách. Z četných publikací je veřejnosti nejznámější jeho zásadní, avšak místy polemická kniha „Myslivost jako živočišná výroba“ (1953). Zasloužil se o vybudování Státního výukového muzea myslivosti v Lednici na Moravě (1955). Zemřel 21. 12. 1971 v Brně.

V letech 1951 až 1953 funkci asistenta zastával Ing. Jaroslav Řezníček (nar. 13. 4. 1914 v Mutěnicích, okres Olomouc) a v letech 1950 až 1958 Ing. Milán Mistr (nar. 21. 3. 1926 v Brně). Ten musel po stranických prověrkách v roce 1958 pracoviště opustit. Odborným asistentem na ústavu kožešinářství a myslivosti v letech 1953 až 1959 byl Ing. Lubomír Ježek (nar. 28. 6. 1923 v Brně). Na budování výukových sbírek se v letech 1952 až 1992 významně podílel preparátor Bohuslav Koláček (nar. 21. 1.

Počátkem 50. let se na KOLM začala rozvíjet lesnická entomologie. U její kolébky stál dlouholetý pracovník (a od 1. 10. 1975 do 1. 3. 1992 vedoucí katedry) prof. Ing. Jaroslav Křístek, DrSc. (nar. 8.1.1928 v Ostravě). Na katedře působil od roku 1951 jako asistent, od roku 1954 jako odborný asistent, od roku 1965 jako docent a od roku 1980 jako profesor. Zabýval se hlavně výskytem, bionomií a gradologií hmyzích škůdců lesních dřevin. Je hlavním spoluautorem knihy „Škůdci semen, šišek a plodů lesních dřevin“ (1992) a učebnice „Ochrana lesů“ (2001). Své znalosti a rozhled uplatnil při koncepčním rozvíjení integrované ochrany lesů a v modernizaci pracoviště.

S budováním samostatného oboru lesnické fytopatologie na ústavu je nerozlučně spjato jméno prof. Ing. Aloise Černého, DrSc. (nar. 22.2.1929 v Kameničce). Na ústavu pracoval v letech 1953 až 1995, kdy odešel do důchodu. Vyučoval lesnickou fytopatologii a výzkumně se věnoval taxonomii, ekologii a hospodářskému významu chorošovitých hub. Popsal několik nových druhů hub a shromáždil bohaté fytopatologické sbírky deponované na ústavu.

V letech 1976 až 1993 na KOL působil jako odborný asistent v lesnické entomologii, ochraně lesů a ochraně přírody Ing. Miroslav Nováček, CSc. (nar. 27. 4. 1932 v Brně). Dne 1.9.1975 byl na místo externího aspiranta na KOL přijat Ing. Emanuel Kula. Prof. Ing. Emanuel Kula, CSc. (nar. 5. 1. 1951 v Ústí n. Labem) pracoval na KOL od roku 1975 do roku 1991, z počátku jako asistent, později jako odborný asistent, docent a profesor v oboru lesnické entomologie a ochrany lesů.

Významnými osobnostmi ústavního porevolučního výzkumu a pedagogiky byl také prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc. (nar. 3. 9. 1934 v Rychvaldu), který se z počátku výzkumně věnoval lesnické entomologii, později řešil problematiku imisních škod, či prof. RNDr. Ing. Jaroslav Urban, CSc. (nar. 11. 7. 1942 v Malé Bystřici). Prof. Urban se nejprve podílel na řešení výzkumných úkolů doc. Haška, které se týkaly potravy jelení zvěře a škůdců topolů. Později pracoval pod vedením prof. Křístka hlavně na výzkumu širopasých (Symphyta) na smrku a pilatek rodu Euura na vrbách.

Mezi nejvýraznější osobnosti myslivecké sekce ÚOLM bezpochyby patřil prof. Ing. et Ing. h. c. Josef Hromas, CSc. (nar. 23. 1. 1935 v Malé Chuchli), který na Ústav myslivosti nastoupil v roce 1959 jako odborný asistent (v roce 1981 se habilitoval jako docent a roku 1990 byl jmenován vůbec prvním profesorem myslivosti v tehdejší ČSR). Prof. Hromas se významně zasloužil o vybudování výukových sbírek myslivosti a mysliveckého výukového areálu MZLU v Lednici.

Dne 5. 5. 1998 došlo k dlouho diskutovanému sloučení Ústavu ochrany lesů (ved. prof. Mrkva) s Ústavem myslivosti (ved. prof. Hromas). Vedoucím obnoveného Ústavu ochrany lesů a myslivosti se stal Dr. Ing. Libor Jankovský, který vede ÚOLM doposud (kromě let 2004-2007, kdy byl vedoucím prof. Kula). Prof. Dr. Ing. Libor Jankovský (nar. 8. 9. 1967 v Brně) je absolventem lesního inženýrství, který obhájil disertační práci „Biologie václavek“ čímž získal titul „Dr.“ V letech 1991 až 1998 působil jako externí učitel na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a od 1. 6. 1995 nejprve jako asistent, později jako docent a dnes jako profesor na ÚOLM.

Mezinárodní spolupráce a exkurze

Ve dnech 3.-8. 6. studenti čtvrtého ročníku lesního inženýrství a doktorandi Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU spolu se zástupci firmy LESCUS Cetkovice - partnera projektu vycestovali v rámci plnění aktivit projektu InoBio na odbornou exkurzi zaměřenou na školkařství a pěstování lesa do akciové společnosti BCC AB a státní školky Svenska Skogsplantor AB ve Švédsku.

První den studenti a zástupci firmy LESCUS Cetkovice strávili v sídle firmy BCC. Průvodcem jim byl manažer prodeje pro Evropu a severní Ameriku Martin Selin. Společnost BCC byla založena v roce 1987, ředitelství a výroba je situována ve městě Landskrona v regionu Skåne u pobřeží Baltského moře. Firma má sesterskou společnost ve Finsku a agenty a obchodní zástupce po celém světě. Roční obrat se v letech 2010/2011 pohyboval mezi 13-15 miliony euro. Firma nabízí nejmodernější školkařskou technologii pěstování krytokořenného sadebního materiálu včetně technické a konzultační pomoci. Technologie BCC je založena na pěstování krytokořenných semenáčků na vzduchovém polštáři v klimatizovaných zavlažovaných fóliovnících s následným dopěstováním na volných plochách.

Pro zákazníky z řad státní i soukromé sféry nabízí komplexní řešení produkce sadebního materiálu od zařízení na skladování a luštění šišek a semen, osévacích a plnicích linek, systém sadbovačů různých velikostí a tvarů v závislosti na pěstované dřevině a podmínkách stanoviště, zavlažovací systémy, zařízení na přípravu substrátu a linky na balení sadebního materiálu. Zákazníkům poskytuje také potřebný trénink a technickou podporu. Důležitou roli v zakládání lesa hraje kvalitní výsadba, v portfoliu firmy je i speciální sazeč (dutý rýč) krytokořenného sadebního materiálu (finský produkt Pottiputki).

V první části návštěvy BCC byly prezentovány informace o historii, nabízených službách a referencích společnosti spolu s dvěma krátkými videi o aktivitách firmy po celém světě a systému Pottiputki. Po občerstvení si účastníci prohlédli montážní a expediční haly spolu s odborným výkladem. Dle informací je firma schopna zákazníkům jednotlivé stroje sestavit na míru dle kapacitních možností (velikosti hal), množství produkovaného sadebního materiálu, požadavků na automatizaci výroby, ovladatelnost strojů a cenu.

Velkým problémem při zalesňování holin je ve Švédsku klikoroh borový (Hylobius abietis). Z důvodu rychlého obsazení holiny buření není možné čekat dva roky na snížení atraktivity těžebních zbytků. Jako odpověď na omezení používání insekticidů v ochraně lesa a důraz na k přírodě šetrné hospodaření byla vědci na Švédské univerzitě zemědělských věd (SLU) v Uppsale vyvinuta zcela nová metoda ochrany proti klikorohu borovému, tzv. CONNIFLEX. Zjednodušeně je CONNIFLEX jakési brnění z písku, které chrání sazenici před žírem klikorohem. Jedinými komponenty jsou lepidlo na bázi vody a písek. Sazenice je namáčena v lepidle, které stéká po kmínku, následně jsou na sazenici nafoukána zrnka písku malé velikosti, které mechanicky zabraňují v žíru klikorohem. Ošetření končí sušením pro ztvrdnutí lepidla. Podle výzkumů nezávislých vědců je stupeň ochrany srovnatelný s ochranou insekticidy. Sazenice jsou ošetřeny před zabalením a expedicí ke konečnému zákazníkovi a chráněny jsou po dobu dvou let.

Společnost BCC vyvinula pojem CONNIFLEX a technické řešení integrované s průmyslovou výrobní linkou a je dodavatelem obou komponent. CONNIFLEX funguje na bázi spolupráce mezi BCC a státní firmou Sveaskogs (vlastnící značku CONNIFLEX), resp.

Druhý den byl vyhrazen na návštěvu zmiňované státní lesní školky Svenska Skogsplantor AB ve městě Trekanten, jedné z největších společností v Evropě specializujících se na osivo, sazenice a zalesňování. Společnost s obratem cca 265 milionů švédských korun prodá ročně okolo 125 milionů kusů sadebního materiálu, 40 milionu sazenic je ošetřeno proti klikorohu borovému systémem CONNIFLEX. Firma má 8 školek a jedno semenářské centrum. V produkci převládají kontejnerové sazenice, ale pěstují se i prostokořenné sazenice a tzv. TePlus sazenice - kombinace obou předchozích, kdy sazenice je velikostí srovnatelná s prostokořennou, ale je vypěstována rychleji. Z produkovaných druhů převládají borovice a smrk.

Firma je vybavena technologií BCC, díky níž je možné produkovat sadební materiál prakticky bez dotyku lidské ruky. Sazenice jsou expedovány jako jednoleté nebo dvouleté. Jako ve většině školek ve Švédsku je na venkovních plochách používáno umělé zkracování dne - (black out system), technologie pro zintenzivnění růstových fází během jedné vegetační doby. Sazenice jsou baleny v krabicích s označením udávajícím pěstební oblast, číslo výrobní partie a typ ošetření a do doby expedice skladovány v klimatizovaných skladech. Zákazníky jsou vlastníci půdy, lesnické společnosti a další organizace ve Švédsku, Finsku, Dánsku a Norsku.

Návštěva společnosti byla rozdělena na dvě části - dopoledne proběhlo představení firmy a její činnosti s prohlídkou zázemí školky (skleníky, venkovní plochy a klimatizované sklady a linky na ošetření sazenic systémem CONNIFLEX). Odpoledne následoval přejezd do porostu a ukázka zalesněné holiny, protože 16 % z příjmů firmy pochází z poskytnutého servisu majitelům lesa v pěstební činnosti (naplánování zalesnění a zajištění realizace samotné výsadby).

Ve Švédsku převládá s 67 % umělá obnova lesa, přirozená obnova tvoří 28 %, 1 procento ploch je zalesněno setím. Obnova lesa začíná většinou skarifikací (v 92 % při umělé obnově a v 69 % u přirozené obnovy). Při zalesňování je největším problémem a příčinou nezdaru klikoroh borový, buřeň, mráz, okus zvěří, sucho a deficit kyslíku. Přímo na zalesněné holině bylo demonstrováno, jak má vypadat správně zvolené místo pro umístění sazenice, aby byla co nejlépe chráněna a byl zajištěn růst symetrického kořenového systému.

Celý třetí den strávili účastníci na jednom z největších lesnických veletrhů na světě - Elmia Wood. Volný program zaručoval, že každý mohl věnovat čas tomu, co ho zajímalo. Za celý den navštívilo veletrh 16 674 návštěvníků, k čemuž jistě přispělo i nádherné počasí. Z firem nabízejících služby v oblasti sadebního materiálu se veletrhu účastnily v předchozích dnech navštívené BCC AB a Svenska Skogsplantor AB a další švédské firmy. Kromě nich se prezentovaly firmy z Německa, Estonska, Lotyšska, Belgie i České republiky (LESCUS Cetkovice). Na veletrhu převažovala nabídka krytokořenného sadebního materiálu.

Po celou dobu exkurze poskytoval studentům a zástupcům partnerské firmy LESCUS Cetkovice příjemné zázemí kemp ve městě Tingsryd, kde byli ubytováni v mobilních domech s vybavenou kuchyňkou a vlastním sociálním zařízením. Ve zbývajícím čase po exkurzích stihli navštívit druhý největší ostrov ve Švédsku Öland v Baltském moři, který je s pevninou spojen šest kilometrů dlouhým silničním mostem, a Kalmar - město s bohatou historií, ve kterém byla v roce 1397 podepsána tzv. Kalmarská unie - personální unie (spojení formálně samostatných států (monarchií) osobou panovníka) dánského, švédského a norského království, která trvala až do roku 1523.

Odborná exkurze byla uspořádána v rámci plnění klíčových aktivit 3 a 4 projektu InoBio - Inovace biologických a lesnických disciplín pro vyšší konkurenceschopnost, financovaného z grantových prostředků OPVK. Registrační číslo projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0018.

Švédská univerzita zemědělských věd (SLU) Uppsala

V loňském roce uplynulo neuvěřitelných 300 let od narození zakladatele systematické biologie, světově uznávaného zoologa a snad ještě uznávanějšího botanika Karla Linného. Tímto výročím žilo v roce 2007 celé Švédsko, ale zejména malé městečko Rashult, kde se 23. 5. 1707 tento významný přírodovědec narodil a univerzitní město Uppsala, kde byl od roku 1741 profesorem a kde také ve svých 71 letech dne 10. 1. 1778 skonal.

Proč však zmiňujeme toto výročí na stránkách mysliveckého časopisu. Důvody jsou minimálně dva. Předně Karel Linné v roce 1758 popsal a systematicky zařadil většinu naší zvěře (ze zvěře srstnaté např. bobra evropského, hranostaje, kolčavu, tchoře tmavého, kunu lesní, kunu skalní, jezevce lesního, vydru říční, medvěda hnědého, vlka obecného, lišku obecnou, rysa ostrovida, zajíce polního, králíka divokého, prase divoké, losa, daňka evropského, jelena lesního, srnce obecného a kamzíka horského).

Druhým a daleko aktuálnějším důvodem je skutečnost, že Linného město Uppsala uspořádalo ve dnech 13. - 18. srpna 2007 k jeho 300. výročí narození již 28. kongres Mezinárodní unie biologů zvěře (IUGB - International Union of Game Biologists). Pro Švédsko to tak bylo po 34 letech již druhé vrcholné setkání mysliveckých odborníků.

IUGB podporuje výměnu vědeckých a praktických poznatků v oblasti myslivosti, široké oblasti biologie zvěře a také mezinárodní spolupráci v myslivosti. IUGB vždy každý druhý rok od poloviny 50. let 20. století pořádá kongresy pro biology zvěře, lesníky, veterináře, myslivce, lovce a vědce z různých zemí, kteří se zajímají o zvěř či její biologii. Poslední kongresy se konaly např. na Kypru (Lemesos), v Portugalsku (Braga), Německu (Hannover) a Švédsku (Uppsala). Kongresů se většinou účastní 300 - 400 zájemců z 30 až 40 zemí světa. Kongresy se konaly zejména v Evropě, ale také v Kanadě či USA.

IUGB je neziskovou organizací s mezinárodním členstvím, se sídlem ve švýcarské Stampě. Cílem IUGB je podpora znalostí biologie zvěře, zlepšení hospodaření o volně žijící zvěř, ochrana jejího životního prostředí a posilování přátelství mezi členy IUGB. Unie si klade za cíl i podporovat koncept udržitelného využití zdrojů zvěře, podněcovat výzkum a mezinárodní technickou spolupráci při zpracovávání různých programů, podporovat sjednocování cílů ochrany zvěře, propagovat informovanost a pochopení hodnoty zvěře, podporovat a zvyšovat úroveň vzdělávání a profesionálního výkonu myslivosti, chránit zvěř, zachovat druhy zvěře, podílet se o nové informace a podporovat další způsoby spolupráce mezi touto a ostatními příbuznými organizacemi.

Pro dosažení těchto cílů IUGB organizuje, spolupořádá a podporuje vědecká setkání, školení, exkurze a jiné podobné události; publikuje výsledky svých vědeckých setkání; zveřejňuje evropské soupisy biologů zvěře a institucí, které poskytují vysokoškolské a postgraduální vzdělání; podporuje účast studentů pomocí vyznamenání za vědecké příspěvky a stojí za profesionálními zájmy svých členů.

Řídícími orgány IUGB jsou Valné shromáždění členů a představenstva, výbor organizující kongres a auditoři. Nejvyšším orgánem IUGB je Valné shromáždění, jehož členové jsou oprávněni schvalovat finanční zprávy a rozpočet, odvolávat výbor, rozhodovat o případných mimořádných příspěvcích, volit členy výboru s výjimkou prezidenta, volit auditory, rozhodovat o námitkách odmítnutých kandidátů a vyřazených nebo suspendovaných členů, rozhodovat o změnách ústavy a rozpadu IUGB, jmenovat čestné členy.

Představenstvo se skládá vždy z jednoho představitele každé účastnické země. Za Českou republiku je členem představenstva Doc. Ing. Jaroslav Červený, CSc. z České zemědělské univerzity (Fakulta lesnická a dřevařská, Katedra ochrany lesa a myslivosti) a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Tito představitelé volí prezidenta a určují místo konání dalšího kongresu, doporučují jmenování čestných členů a při neodkladných záležitostech svolávají setkání na žádost 1/3 členů představenstva.

Pravidelně každé dva roky se konají setkání Valného shromáždění IUGB. O mimořádných setkáních rozhoduje výbor nebo se uskutečňují na základě žádosti alespoň 20 % členů, kteří jsou oprávněni volit. Výbor je odpovědný za následující: svolává Valné shromáždění a rozhoduje o jeho úvodním programu, představuje finanční zprávu a rozpočet, provádí rozhodnutí Valného shromáždění, vydává jednací řád Valného shromáždění, výboru a sekretariátu, jménem IUGB uzavírá dohody, přijímá, suspenduje a vylučuje členy, navrhuje čestná členství, posuzuje, zda jsou národní a regionální sdružení oprávněna stát se součástí IUGB a pevně stanovuje členské poplatky.

Složení výboru odpovídá mezinárodnímu charakteru IUGB. Skládá se ze sedmi členů: prezidenta (zástupce státu pořádající další kongres), víceprezidenta, předchozího prezidenta, tajemníka / pokladníka, dvou zástupců účastnických států a jednoho člena, který zastupuje studenty) a setkává se alespoň jednou za dva roky v době konání kongresu. Z mimořádných důvodů je možné plánovat další setkání, pokud jej požaduje 1/3 členů. Výbor, který organizuje kongres IUGB, je tvořený prezidentem unie a jeho pracovním týmem. Tento výbor se podílí na pořádání kongresů IUGB.

Pro každý kongres zvolí Valné shromáždění dva auditory nebo kontrolou pověří svěřenskou společnost (o výsledcích auditu podrobně informují výbor, písemně Valné shromáždění a doporučí schválení či zamítnutí finanční zprávy).

Členem IUGB se může stát jakákoli osoba či organizace, která se zajímá o biologii zvěře, péči o ni a přeje si hájit zájmy a cíle IUGB. Členství může být plné (jednotlivci zainteresovaní do výzkumu zvěře a nebo o péči o ni), studentské (studenti biologie a příbuzných oborů), kolektivní (jakékoli renomované organizace, místní, regionální, národní, mezinárodní a vládní agentury, akademické instituce a jejich části, vzdělávací organizace), celoživotní (jakákoliv osoba, která zaplatila patřičný členský poplatek nebo je pravidelným či přidruženým členem bez přerušení po dobu 30 let), čestné (může být uděleno za vynikající služby asociaci; čestné členství navrhuje výbor na Valném shromáždění).

Všichni účastníci konferencí jsou členy IUGB. Přihláška k účasti na kongresu IUGB je považována za přihlášku k členství. Výbor je oprávněný tuto přihlášku odmítnout (pokud člen proti tomuto vznese námitku, učiní konečné rozhodnutí Valné shromáždění). Členská práva IUGB zahrnují možnost účastnit se odborných vědeckých setkání a dalších školících událostí organizovaných unií.

Členství v IUGB zaniká smrtí, výpovědí nebo vyloučením člena. Výbor je po předchozím upozornění oprávněný dočasně pozastavit členská práva a závazky nebo vyloučit člena, který nedodržel finanční závazky vůči unii, jednal proti jejím cílům a principům nebo způsobil unii špatnou pověst. Pokud dojde k vyloučení člena či k pozastavení jeho členských práv, může se do 30 dnů proti rozhodnutí výboru odvolat a předložit svůj případ na Valném shromáždění, které učiní konečné rozhodnutí. Každý, kdo členství vypovídá nebo byl vyloučen, vzdává se veškerých členských práv, ale není zbaven odpovědnosti.

IUGB je financováno mimořádnými příspěvky, částí poplatků za účast na událostech organizovaných či spolupořádaných IUGB, dobrovolnými příspěvky a případnými dotacemi národních a mezinárodních vládních orgánů.

Případná rozhodnutí o změnách ústavy IUGB nebo návrh na rozpad unie posuzuje výbor. Tyto informace členům oznamuje nejméně dva měsíce před setkáním Valného shromáždění. Rozhodnutí o změnách ústavy nebo návrh na rozpad unie Valné shromáždění přijme, pokud budou přítomny alespoň 2/3 hlasujících členů. Pokud se unie rozpadne, rozhodne Valné shromáždění o využití majetku unie v rámci následujících omezení: majetek musí být převeden instituci, která je ve Švýcarsku osvobozena od daně, a která se podpisem zaváže využívat majetek pro ochranu zvěře a zachování druhů, podporu a zvyšování úrovně vzdělávání a profesionálního výkonu myslivosti.

Linného město Uppsala a jeho univerzita hrají klíčovou roli v mezinárodním vědeckém životě.

Švédská univerzita zemědělských věd (švédsky: Sveriges lantbruksuniversitet, anglicky: The Swedish University of Agricultural Sciences) je švédská státní univerzita s hlavním sídlem ve městě Uppsala. Byla založena v roce 1977 a současné době je rozmístěna do 4 hlavních kampusů ve městech Uppsala, Umeå, Skara a Alnarp.

tags: #lesnicka #fakulta #uppsala