Magisterské Sponze: Překlad a Význam Latinských Univerzitních Slibů

Na začátku a na konci studia na Univerzitě Karlově, včetně na Matematicko-fyzikální fakultě, kde jsem studoval já, studenti konají povinně sliby - na začátku slib imatrikulační a na konci slib promoční. V tomto článku popisuji svoji interpretaci významu těchto slibů. Snažil jsem se dostat k nějaké oficiálnější nebo autoritativnější interpretaci slibů, a to komunikací s představiteli univerzity a hledáním v knihách. Něco jsem zjistil, ale zdaleka ne tolik, kolik bych chtěl. Jsem si celkem jistý, že někde ještě leží knihy, ve kterých je více materiálu, a že někde jsou lidé, kteří o tématu ví více. Buď jak buď, já se k nim nedostal. Nenašel jsem ani žádný rozbor slibů na internetu, proto jsem tedy vytvořil tento.

Sliby není možné interpretovat s úplnou volností. Každý je může pochopit trochu jinak, ale nemůže svým chápáním jít proti podstatě slibu. Protože účast na imatrikulaci je povinná, a protože promoce jsou událostí, o které se očekává, že se jí účastní každý absolvent, je každý student Univerzity téměř nucen ke složení slibů.

Všechny sliby jsou pronášeny v latině, a to promotorem. Student pronáší jen “slibuji”, popř. “spondeo ac polliceor” (“zavazuji se a slibuji”, vyslovuje se [spondeo ak policeor]). Slibu nepředchází, jako by tomu bylo například ve skautském oddíle, rozprava o jeho významu, vigílie, hovory se staršími, zkoušky nebo jeho memorizace. Pokud univerzita nepřikládá slibu takovou váhu, aby studenty o znění slibu byť zpravila předem, snižuje to na závaznosti slibu. Je pravda, že studenti vysoké škole jsou již dospělí, a ostatním veřejným slibům (např. pro politiky) také nepředchází tyto činnosti.

Imatrikulační slib

Imatrikulační slib je stejný na téměř všech fakultách Univerzity Karlovy. „Slibuji, že budu řádně vykonávat práva a plnit povinnosti člena akademické obce Univerzity Karlovy. Mít v úctě “slavnou humanistickou a demokratickou tradici” znamená alespoň souhlasit s ideály a myšlenkami humanismu a demokracie, a cítit úctu k faktu, že se univerzitě povedlo držet se těchto ideálů po dlouhá staletí. Humanismem se myslí myšlenkový směr, který vyzdvihuje hodnotu lidských bytostí. Slovo nesouvisí s “humanitními vědami”, ani není opak “zbožnosti”. Dbát “dobrého jména Univerzity Karlovy” znamená neútočit veřejně na Univerzitu neprávem. Prezentování Univerzity Karlovy jako dobré instituce je určitě správně, ovšem není třeba o škole neříkat nic špatného. Studovat tak, aby “činnost přinášela všestranný užitek,” není důležitá podmínka. Kdo plní své povinnosti, tak již takto studuje - studium je určeno k tomu, aby se student naučil nové věci, ne k tomu, aby tak pomáhal ostatním.

Promoční slib (Magisterský)

První bod opakuje podmínky z imatrikulačního slibu až na to, že se na studium dívá zpětně, ale co je důležitější: slib je výslovně navěky. Druhý bod je zákazem špatného chování ve spojitosti s titulem. To znamená především, že ho nesmíte zneužívat - zaměrně podvádět lidi a podtrhovat svoji autoritu titulem, např. Třetí bod zakazuje především neetickou profesní činnost, popř. neetický výzkum. Nezabraňuje využívat znalosti ve váš vlastní prospěch (např. abyste si vydělali peníze na svoji vlastní zábavu), ale zakazuje je využít tak, že by to škodilo. Pokud byste se tak měli rozhodovat o tom, jestli matematiku někde využijete a vaše myšlenky jdou stylem “svět by byl lepší, kdybych to neudělal”, tak jde takové využití nejspíše proti tomuto slibu.

Kdybychom slib brali doslovně, vyžadoval by “věnovat se s neúnavnou pílí studiím,” což se nezdá být vhodné. Proto myslím, že zde příslovečné určení “s neúnavnou pílí” je obrazné a míní se jím pouze “svědomitě”, nikoliv “nepřetržitě” nebo “jako hlavní náplň života”. Slova “přírodovědným a humanitním studiím” jsou společná pro všechny fakulty univerzity. Slova “matematice a fyzice” byla do slibu přidána proto, že přírodovědné a humanitní předměty se na matematické a informatické části MFF nevyučují.

První z nich je, že přívlastky “špinavý” a “prázdná” jsou pouze v kontrastu se “světlem pravdy”, a označují libovolný zisk a libovolnou (osobní) slávu jako mnohem nižší (jakoby vulgární) hodnoty oproti vysokému a úctihodnému cíli šíření pravdy a pomáhání lidstvu. Takto slib neříká, že by se člověk měl aktivně vyhýbat zisku a slávě, ovšem jeho cíl by měl být vyšší. Druhá interpretace je, že “špinavý zisk” skutečně znamená “neetický zisk” (např. nelegálními prostředky) a že “prázdná sláva” znamená “nezasloužená sláva”.

Historický kontext a terminologie

Slovo sponze je podstatné jméno rodu ženského, skloňované podle vzoru růže, které patří do okruhu výrazů z oblasti univerzitních ceremonií. V rámci obřadu promoce, jenž je pořádán pro studenty na zakončení jejich studia, označuje slavnostní slib absolventů, který předchází udělení akademického titulu a předání diplomu. Obecně můžeme tento slib charakterizovat jako závazek využívat nabytého vzdělání ve prospěch společnosti a zachovávat v úctě instituci, která vzdělání poskytla.

Slovo bylo do češtiny přejato z latiny (sponsio, -onis f.) a znamenalo zde jednak v právní oblasti ‚závazek, záruku, ústně uzavřenou smlouvu‘, jednak mimo právní oblast ‚slavnostní, přísahou utvrzený závazek, slib‘. V tomto druhém významu je doloženo v univerzitním prostředí od středověku. Přesto výraz v tomto významu ani v latinské, ani v počeštěné podobě nenajdeme v žádném výkladovém slovníku češtiny. Uvádí jej pouze Ottův slovník naučný (1888-1909), avšak jen ve významu historického římského práva, přičemž k základní podobě latinské sponsio připojuje i variantu počeštěnou sponse.

To, že slovo není zaznamenáno ve slovnících, může být následek náhodného opomenutí, skutečný důvod je ale pravděpodobně jiný. V rámci univerzitních obřadů, které se odehrávaly výhradně v jazyce latinském, existovalo slovo na jedné straně v podobě latinské, tedy sponsio. Na druhé straně v češtině už brzy ve středověku, jak ukazují prameny k staročeskému slovníku, převládl český ekvivalent slib. Počeštěná podoba sponse/sponze zřejmě nebyla užívána ve významu ‚slavnostní slib‘ běžně, ale pouze ojediněle (na rozdíl od oblasti historickoprávní, kde zůstala základní latinská forma i její počeštěná podoba pevně svázána s historickým významem, jak ukazuje Ottův slovník).

K výrazné změně v užívání počeštěné podoby dochází během devadesátých let minulého století v souvislosti s transformací školství v České republice. Ta se projevuje mimo jiné ve vzniku nových vysokých škol nebo v proměně škol původních, které se zejména rozšiřují o nové fakulty a obory. Vzniká také více studijních programů. Studenti mohou studovat podle programů bakalářských, magisterských, doktorských a důsledkem toho je i větší počet různých promočních obřadů. K povinnostem nových nebo reformovaných škol a fakult pak patřilo vypracovat nové statuty. V nich se stanovují i způsoby konání školních ceremoniálů. A právě v této době se vrací na scénu výraz sponze jakožto počeštěná forma latinského slova sponsio. Řada těchto vzdělávacích institucí, nikoli však všechny, nahradila totiž ve svých statutách české slovo slib slovem sponze.

Důvodů pro výběr výrazu latinského původu bylo zřejmě více. Jedním z nich mohla být snaha o navázání na starou tradici obřadů z 19. stol. (Petráň, 1991). Další motiv můžeme vidět v záměrném nebo intuitivním doplnění řady jiných pojmenování latinského původu, typických pro univerzitní prostředí (srov. výrazy jako rektor, děkan, promotor, pedel, imatrikulace, promoce aj.). A v neposlední řadě mohl být důvodem záměr zvolit specifičtější, výstižnější pojmenování, než je obecné a víceznačné slovo slib.

Od devadesátých let se tedy výraz sponze začlenil do běžné české slovní zásoby a stal se součástí povědomí nezanedbatelného množství mluvčích.

Význam slova "sponze" v současnosti

Podíváme-li se na významovou stránku, zjistíme rozborem kontextového okolí slova, že se používá ve dvou významech. Označuje jednak samotný text slibu, jeho věcný obsah, jednak obřad přednesení slibu. Věcný obsah slibu jsme stručně charakterizovali výše, dodejme ještě, že obsah se může v detailech lišit podle typu školy, udělovaného titulu a studijního oboru (tak se např. liší od ostatních obsah slibu lékařských fakult). Pro text sponze uváděné ve statutu školy zpravidla bývá tradičně používána latina, která je doplněna českým překladem. Některé školy však formulují sponzi pouze v češtině.

Obřad přednesení slibu uchovává některé rysy přísahy, shodné s původním významem v latině: slib se stvrzuje přísahou na žezlo, které je součástí univerzitních insignií, ústně se stvrzuje slovy v latinském jazyce Spondeo ac polliceor (Přísahám a slibuji) a nakonec je potvrzen podáním ruky promotorovi, pověřenému příslušnou fakultou. V rámci obřadu mají aktéři rozděleny komunikační role: rektor nebo jeho zástupce požádají promotora o přednesení sponze, všichni přítomní jako svědci povstanou, promotor přednáší předepsané formule a celý text slibu, absolventi jednotlivě slib stvrzují a od promotora přebírají diplomy.

Výše jsme již naznačili, že různé formy a programy studia končí také různými promocemi: rozlišují se promoce bakalářské, magisterské, doktorské. S tím souvisí i další význam slova sponze, který jsme zaznamenali. Dvě z novějších univerzit si ve svých statutách stanovily, že výrazem sponze budou označovat celý obřad bakalářské promoce. Rozlišují tedy magisterské a doktorské promoce a bakalářské sponze. Slib a jeho přednesení jsou pouze součástí obřadu sponze a výraz sponze není jejich synonymem. Setkáváme se potom s užitím slova např. v těchto kontextech: slib bakalářské sponze; sponze se konají v 10 hod. a promoce od 14 hod. Toto rozlišování a zároveň pojmové přehodnocení slova sponze není zatím obecně rozšířeno a musíme je považovat za jisté vybočení z většinového úzu.

V rámci dané komunikační oblasti, zahrnující zřizovací normy a předpisy (včetně statutů) vysokých škol a univerzit, dochází proto k nejednotnému pojmenování akademických obřadů, které může snadno vést k nežádoucím nedorozuměním. Jistě není vhodné, aby se názvy stejných druhů obřadů na různých školách lišily, a lze jen příslušným představitelům a funkcionářům univerzit doporučit, aby se postarali o sjednocení. K tomu by jim mělo být nápomocno i nadřízené ministerstvo.

tags: #magisterska #sponze #preklad #latina