Metody reprodukce ovcí

Ovce jsou trvalou součástí zemědělství. Jejich postavení a význam se vyvíjelo nerovnoměrně podle ekonomických podmínek - období rozkvětu bylo vystřídáno úpadkem. Na počátku nového tisíciletí stojí naše ovčáctví opět na křižovatce. V rámci restrukturalizace marginálních oblastí je chov ovcí pro české zemědělství jednou z priorit z důvodu jejich udržování v kulturním stavu permanentním spásáním i z hlediska účelného využití potenciálu trvalých travních porostů pro produkci masa. Chov ovcí je v porovnání s ostatními druhy hospodářských zvířat nejméně investičně náročný, některá plemena je možné chovat celoročně bez ustájení, v zimním období se chová pouze základní stádo, tj. bahnice a berani, což představuje významnou úsporu krmení. Ekonomický zisk a stabilizaci je nutno dosáhnout především zlepšením reprodukčních a produkčních ukazatelů.

Podmínky tržního hospodářství výrazně změnily systém výrobního zaměření v chovu ovcí. Prioritní vlnařská užitkovost byla u všech plemen nahrazena plodností, mléčností a hlavně masnou užitkovostí. Produkce vlny se stala druhořadou užitkovou vlastností. Tato zásadní a přitom poměrně náročná přestavba užitkového zaměření neproběhla hladce a bez ekonomických následků a ztrát.

Od roku 1990 se struktura chovaných plemen ovcí na celém území ČR zásadně změnila. Reprodukce patří k nejdůležitějším užitkovým vlastnostem. Plodnost podmiňuje produkci masa, mléka, kůží i vlny. Z praktického hlediska je rozhodujícím ukazatelem plodnosti počet odchovaných jehňat. Vysoká plodnost vždy svědčí o dobré chovatelské úrovni a dobrém zdravotním stavu, což se projevuje na kvalitním odchovu jehňat s maximálním úhynem do 5 %.

Hodnocení plodnosti se provádí za delší časové období a vyjadřuje se indexem plodnosti (např. 5/5/9/8, což znamená, že ovce je pětiletá, pětkrát se obahnila, porodila celkem 9 jehňat a z toho bylo 8 odchováno).

Reprodukční cyklus a pohlavní zralost

Pohlavní zralost u beránků nastupuje ve věku 3 až 6 měsíců, u jehnic ve 4 až 7 měsících. Pohlavní dospělost nastupuje při dosažení 40 až 60 % živé hmotnosti dospělých ovcí (tj. u jehnic asi 45 kg ž.h.). Jehnice mohou být zařazeny do plemenitby za předpokladu plnohodnotné výživy na dokončení růstu a vývinu.

Po dosažení pohlavní zralosti začíná fungovat složitý neurohumorální mechanismus na základě vnějších (klimatické podmínky, délka a intenzita světla, geografická poloha, roční období, fáze měsíce, domestikace, výživa, zrakové, čichové a sluchové vjemy) a vnitřních podnětů (hormony, individualita, zdravotní stav).

Plemena ovcí chovaná u nás vykazují zvýšenou pohlavní aktivitu zpravidla na podzim. Nejdelším plodným obdobím u nás chovaných ovcí se pyšní plemeno bergschaf (250 dní), následuje merinolandschaf a merino (200 dnů) a texel (130 dnů). Přibližně 10 % ovcí vykazuje celoroční pohlavní aktivitu, zejména tehdy, pokud jsou chovány společně s berany.

U bahnic se dostavuje pohlavní aktivita po zkrácení světelného dne, tj. 4 až 6 týdnů po nejdelším dnu - 21. červnu. Pohlavní cyklus je u ovce polyestrický s délkou 17 až 18 dnů. Má čtyři fáze: předříjová, říje, poříjová a meziříjová.

Reprodukční cyklus ovcí je charakteristický dobou anestru, tedy období klidu, kdy je snížená pohlavní aktivita. Pohlavní aktivita je také závislá na ročním období, plemeni, pořadí vrhu, délce dojení aj. Hlavním faktorem, který hraje prim, je délka světelného dne. V našich podmínkách jde zejména o zkracující se den - fotoperiodicitu.

Průměrná délka jednoho cyklu se pohybuje mezi 16 - 21 (vyjimečně 25) dny. Vlastní období předříjí (proestrus) u ovce trvá cca 2 dny, kdy typickými příznaky je začínající překrvení vulvy a tvorba poševního sekretu. V další fázi nastupuje vlastní říje (estru), která trvá až 40 hodin. V tomto období je ovce erotizovaná přítomností berana, který zcela bezpečně říjící se ovci vyhledá. Mnoho ovcí také kontakt s beranem aktivně vyhledává sama. Období po říji trvá až 2 dny (postestrus) a u ovce mizí příznaky prokrvení vulvy. Hlen z ní vytékající se zakaluje do běla a je více lepkavý. Období přechodu (diestru) je dobou, kdy dochází k uhnízdění vajíček, jejich migraci v děloze.

Metody zapouštění

Podle způsobu zapouštění ovcí se rozlišuje plemenitba přirozená a umělá (inseminace).

Přirozená plemenitba

V ČR je základní metodou plemenitby. V současnosti nejpoužívanější způsob zapouštění ovcí je harémové zapouštění. Systém: každý beran, na základě individuálního připouštěcího plánu (IPP), má přidělenu svoji skupinu jehnic a bahnic (poměr 20 - 50 bahnic/jehnic na 1 berana, v závislosti na jeho připravenosti a věku). Ideální provádění: v oplůtkovém systému pastvy. Pozitiva: známý původ jehňat po obou rodičích, období bahnění lze účinně zkoncentrovat, efektivnější využití beranů vs. ostatní způsoby připouštění.

Volné zapouštění je používáno v ČR pouze ojediněle. Systém: do stáda ovcí je vpuštěno několik beranů (mladým beranům se přiděluje 15 - 20 ovcí/berana, starším beranům 25 - 30 ovcí). Pozitiva: ve velkých stádech je tento způsob prakticky jedinou možností jak zabezpečit reprodukci ovcí. Negativa: neznámý původ jehňat ze strany otce, neznámý termín připuštění jednotlivých ovcí, nutnost nejpozději po dvou letech vyměnit berany.

Skupinové zapouštění: Systém: Při tomto způsobu zapouštění se skupině bahnic s určitým exteriérem či užitkovostí přidělí skupina beranů (2 - 4) zlepšovatelů, jež mají za úkol u potomstva zkorigovat vlastnosti matek žádoucím směrem. Poměr bahnic/jehnic na jednoho mladšího berana: 20 − 25 kusů, poměr bahnic/jehnic na jednoho staršího berana: 30 - 40 kusů. Pozitiva: výhodnější oproti volnému zapouštění z pohledu selekce. Negativa: není znám původ jehňat ze strany otce a termín připuštění.

Individuální zapouštění (z ruky) se v současnosti v podstatě neprovádí. Systém: Říjící se ovce jsou, po předchozím vyhledání s využitím beranů prubířů, připouštěny berany dle IPP ve speciálním kotci/oplůtku. Prubíř: beran vybavený zástěrkou, vazektomovaný beran nebo beran s deviací penisu. Poměr bahnic/jehnic na 1 prubíře: 80 − 100 kusů. Vhodné je opakovat připouštění za 10 - 12 hodin. Pozitiva: znám původ jehňat, datum zapuštění, nedochází k přetěžování beranů, jejich využití je regulováno (3 - 4 krát denně). Negativa: vysoká pracovní a organizační náročnost.

V rámci přirozené plemenitby se rozlišuje:

• Volné na divoko - na mladého berana připadá 15 - 20 ovcí, na berana nad 2 roky připadá 25 - 30 ovcí.
• Skupinové - na mladého berana připadá 20 - 25 ovcí, na staršího 2 let připadá 30 - 40 ovcí.
• Harémové - na mladého berana připadá 20 - 30 ovcí, na berana nad 2 roky připadá 40 - 50 ovcí.
• Individuální z ruky - na mladého berana připadá 25 - 30 ovcí, na staršího 2 let 40 - 60 ovcí.

Umělá plemenitba (inseminace)

Inseminace ovcí je jednou z nejprogresivnějších metod plemenitby. K inseminaci ovcí se používá čerstvý ejakulát, krátkodobě uchovaný ejakulát a dlouhodobě uchovávané inseminační dávky (ID). Doporučovaný termín pro inseminaci ovcí: ve druhé polovině říje.

Limitujícím faktorem inseminace ovcí je, ve srovnání s ostatními hospodářskými zvířaty, velmi členitý a relativně dlouhý kanálek krčku děložního. Ten je tvořen podélnými a především příčnými řasami, které brání snadné průchodnosti krčku. Vnější branka krčku je navíc často krytá poměrně mohutnou chlopní. S větší hloubkou deponace ID se u ovcí zvyšuje úspěšnost inseminace. Úspěšné překonání krčku děložního má proto zásadní význam.

Metody inseminace jsou rozděleny dle:

• Místa deponace ID: intravaginální, intracervikální, intrauterinní a intratubulární.
• Způsobu provedení: vaginální bez i s použitím spekula, cervikální se spekulem, transcervikální, laparoskopická inseminace.

Pozitiva inseminace: maximální využití potenciálu plemeníků s nejvyšší plemennou hodnotou, častější a ranější využití beranů, možnost vyřadit ovce se skrytými reprodukčními vadami, snížení nákladů a zdravotních rizik. Kritické body inseminace: nízké procento oplodnění.

Inseminace ovcí - je nejprogresivnější metodou plemenitby, dovoluje maximálně využít nejkvalitnější plemeníky. Při inseminaci je možné inseminovat 500 - 600 ovcí.

Říje ovcí, které jsou v mnoha případech detekovány berany prubíři (vazektomovaní berani u kterých je vyveden do boku jejich penis, aby bylo zabráněno oplodnění ovcí) se okamžitě po označení inseminují. Pro zvolení správné doby inseminace se u ovcí hodnotí barva poševního hlenu a stav děložního krčku. Nejoptimálnější je doba, kdy hlen poševní vytéká čirý, nebo mírně zakalený a děložní krček je otevřen (jsou pouze 2 případy otevření děložního krčku - říje a porod).

Metody inseminace dle místa deponace ID:

• Intravaginální - (vnitrovaginální) inseminační dávka se deponuje do horní části poševní klenby.
• Intracervikální - (vnitrokrčková) inseminační dávka se deponuje do děložního krčku do hloubky 1 - 2 cm. K inseminaci je zde nutno použít poševní zrcadlo, které se zavádí 10 - 13 cm hluboko do pochvy.
• Intrauterinní - (vnitroděložní) dávka se deponuje před děložní krček až do vlastní dělohy, resp. na její okraj. I při této metodě je nutno použít poševní zrcadlo.

Velikost inseminační dávky je u PELET - kuliček - 0,1 - 0,3 cm³.

V ČR jsou v současnosti vyráběny ID pouze v rámci programu uchování genových rezerv u plemen valaška a šumavská ovce. Pouze ojediněle si chovatelé nechávají zamrazit semeno od beranů z importu nebo od špičkových beranů domácího původu. Závěrem je možno konstatovat, že inseminační stanice beranů u nás v současnosti neexistuje, když obecně se v ČR provádí inseminace pouze ojediněle.

Zvyšování plodnosti ovcí

Plodnost ovcí je možno zvyšovat řadou metod, nejvýznamnější jsou metody chovatelské, šlechtitelské a biotechnické.

Chovatelské metody

Správné řízení reprodukce stáda je zásadní předpoklad pro dobrou plodnost. Zásadními faktory, jež ovlivňují plodnost, jsou zdraví a výživa ovcí, když význam výživy se zvyšuje především v době zapouštění ovcí a v posledním stádiu gravidity. Další faktory, jež ovlivňují plodnost, jsou věk a kondice jehnic při zařazení do plemenitby, podmínky odchovu apod.

Důležitým opatřením je také termín zapouštění v kombinaci s věkem prvního zařazení jehnic do reprodukce. Podzimní zapouštění - jarní bahnění: nejrozšířenější, zapouštění ovcí se realizuje v jejich optimální kondici, po porodu se jehňata odchovávají na pastvě společně s matkami. Pozitiva: plodnost jarního bahnění je vyšší oproti zimnímu o 10 až 20 %, dochází k maximálnímu využití pastvy, snižuje se spotřeba zimního krmení, přičemž tento systém je vhodný i pro celoroční pastvu.

Systémy letní zapouštění se zimním bahněním, respektive zimní a jarní zapouštění s letním a podzimním bahněním se v současnosti aplikují v ČR pouze ojediněle.

Zvýšení intenzity bahnění v průběhu kalendářního roku: Nejčastěji se aplikuje systém trojího bahnění za dva roky. Systém je vhodný především pro plemena s krátkým sezónním anestrem nebo celoroční plodností (merinolandschaf a plodná plemena). Popis: Ovce se zapouští poprvé nejčastěji v červenci až srpnu, bahní se následně v prosinci až únoru. Podruhé se zapouští v březnu až dubnu, bahní se následně v srpnu až září, potřetí se zapouští ovce v listopadu až prosinci, bahní se poté v dubnu až květnu. Pozitiva: větší počet jehňat na bahnici/dva roky. Kritické body: nižší oplodnění v rámci druhého zapouštění (nutná hormonální stimulace říje nebo aplikace flushingu či beraního efektu) a nutnost aplikovat časný odstav (nedochází k optimálnímu využití mléčnosti matek). Faktem je, že tento systém se v ČR či jinde ve světě realizuje pouze ojediněle.

Cestou jak předcházet možným ztrátám je včasná diagnostika jalových ovcí a jejich následné co nejrychlejší zapuštění či inseminace.

Metody nehormonální synchronizace říje

V našich chovech se především aplikuje flushing a beraní efekt nebo kombinace obojího. Metoda regulace světelným režimem se v současnosti v ČR nepoužívá (energetická náročnost + nutnost podpory flushingem).

• Flushing (krmný šok): Stimuluje organizmus zvířete zvýšeným přívodem energie a bílkovin ke zlepšení kondice (ideální kondice je na úrovni 3 - 3,5), jeho aplikace je také předpokladem pro zvýšení plodnosti. Možnosti: využít výborný pastevní porost nebo jadrná krmiva. Zásada: Začít aplikovat měsíc před připouštěním a ukončit měsíc po připouštění (snížení rané embryonální mortality).
• Beraní efekt: Aplikace: na počátku připouštěcí sezóny, kdy prostřednictvím feromonů berana dochází k navození/zkvalitnění pohlavních funkcí u ovcí. Pozitiva: u jehnic urychluje nástup puberty, u anestrických ovcí se anestrus zkracuje až o 6 týdnů a navozuje se plnohodnotná říje. Podmínka: ovce před aplikací je nutno oddělit od beranů. Další možné využití beraního efektu: přerušení laktačního anestru, synchronizace a koncentrace období bahnění do relativně krátkého časového úseku (±17 dnů), zkracování říje, urychlení ovulace atd.

K produkci jatečných jehňat v mimosezónním období je úspěšně využíváno synchronizace říje. U ovcí je synchronizace říje velmi dobře propracovaná. Je možno použít „ram effect“ - zařazení berana do stáda před začátkem připouštění - nebo farmaka různého složení a účinku. Často je používána kombinace „ram effect“ s ošetřením gestageny. Používáním gestagenů v synchronizaci ovcí se dosahuje standardních a spolehlivých výsledků. U cyklujících ovcí lze použít i prostaglandin (PGF 2 alfa), ale bývá dosahováno nižšího zabřezávání.

Pro úspěšné zabřezávání ovcí po inseminaci je nezbytné respektovat všechny jejich biologické zvláštnosti. Stanovení nejvhodnější doby k inseminaci ovcí závisí na způsobu vyvolání říje.

K indukci vícečetných ovulací u ovcí se používá PMSG (gonadotropin séra březích klisen) nebo FSH-P (folikulosimulující hormon).

Šlechtitelské metody

Šlechtitelské metody jsou obecně poměrně zdlouhavé a málo efektivní, především díky nízkým koeficientům dědivosti pro plodnost. Přesto lze dlouhodobou selekcí například na plodnost dosáhnout jejího postupného zlepšení (o 2 - 4 % v jedné generaci). Možné šlechtitelské metody: Přednostní zařazení do reprodukce jedinců z vícečetných vrhů (především z dvojčat). Využití zušlechťovacího křížení (přilití krve) nebo diskontinuální dvoj až trojplemenné křížení s plodnými plemeny (např. finských a romanovských ovcí pomocí převodného křížení, stabilních systémů hybridizace a tvorby syntetických linií).

Selekce na plodnost je dlouhodobá záležitost, protože koeficient dědivosti je velmi nízký. Proto je snaha najít pomocná selekční hlediska s vyšší dědivostí (např. počet ovulovaných vajíček, který determinuje velikost vrhu). Další možností pro zvyšování četnosti vrhu je inkorporace genů velkého účinku do genetické výbavy dané populace ovcí. Předností těchto genů (majorgeny) je to, že je lze opakovaným zpětným křížením a v budoucnosti i genetickým inženýrstvím introdukovat do různých plemen.

Biotechnické metody

Biologické metody jsou nedílnou součástí chovu hospodářských zvířat. Řada biotechnických metod řízené reprodukce se běžně uplatňuje v chovatelské praxi u všech druhů. Standardními metodami jsou umělá inseminace (A.I.), přenos embryí (ET), ale používá se i kontrola říje, ovulace a porodu, odběr a konzervace semene, získávání oocytů a embryí, mikromanipulace s gametami a embryi, kryokonzervace gamet a embryí a další.

Pro odběr embryí u ovcí se často používá laparoskopický postup výplachu vejcovodů. Tento způsob odběru je považován za spolehlivý a účinný. Rozhodující podmínkou úspěšného přenosu embryí (dosažení optimální fertility po ET) je přesná synchronizace pohlavního cyklu dárkyně a příjemkyně. Pro přenosy embryí prováděné ve faremních podmínkách je taktéž vhodná laparoskopická metoda.

Metody řízené reprodukce (zejména přenos embryí) jsou používány v chovu koz v současnosti spíše experimentálně, zejména při tvorbě stád některých plemen (kašmírová, mohérová apod.).

Kozy mají stejně jako ovce sezónní pohlavní aktivitu. Říje se dostavuje v období srpen (září) až prosinec. Délka říjového cyklu je průměrně 21 dní (18 - 24 dní), říje trvá cca 30 hodin. Estrus se neprojevuje u všech zvířat stejně, u některých jej poznáme jen velmi obtížně. K vnějším projevům říje dochází 36 hodin před ovulací a jsou nápadné změněným chováním zvířete.

Synchronizace říje se provádí podobně jako u ovcí. Přirozeným způsobem synchronizace může být zařazení kozla do stáda koz („buck effect“) 2 - 4 týdny před očekávanou říjí. Další používanou biotechnickou metodou v chovu koz je inseminace. Je možno použít intracervikální inseminaci pomocí poševního zrcadla nebo intrauterinní laparoskopickou inseminaci.

Při použití metody superovulace se často setkáváme s vysokou variabilitou v odezvě na superovulační ošetření u koz, která může být způsobena genetickými faktory, věkem, stádiem pohlavního cyklu, sezónou nebo typem gonadotropinu použitého ke stimulaci. Jako stilmulačního prostředku pro superovulaci u koz se používá (stejně jako u skotu a ovcí) preparát séra březích klisen (PMSG) nebo folikulostimulující hormon (FSH). Odběr embryí stejně jako přenos embryí se provádí chirurgickou metodou nebo častěji metodou laparoskopickou. Úspěšnost přenosu embryí je závislá na vhodné superovulaci dárkyň, na kvalitě získaných embryí, na výživném stavu příjemkyň a na ostatních vnitřních i vnějších faktorech.

Regulace osvětlení - je také jednou z možných cest. Týká se chovu ovcí v ovčínech či stájích, kde je možno pomocí délky světelného dne regulovat a řídit říje. Jedním z charakteristických sexuálních projevů u beranů je ohrnování horního pysku (tzv. flehmen).

a) s pomocí využití efektu zařazení berana do stáda 3 týdny před začátkem připouštěcího období.

b) regulací světelného dne. Tento postup se používá zejména v systému trojího bahnění za dva roky, kdy pouze druhé připouštění připadá na mimoplodné období březen - duben. Podstata systému spočívá v přeorientaci ovcí po obahnění v lednu na dlouhý světelný den (16 hod.) do konce února, v dalším období do konce dubna je potřebné zkrátit délku světelného dne na 8 hodin. Do stáda se pouští berani dráždiči začátkem března a do 40 dnů po změně světelného režimu nastupuje plodná říje.

c) hormonální cestou neboli použitím preparátů, které jsou analogy hormonu žlutého tělíska a tlumí pohlavní cyklus.

Diagnostika březosti

Jedním z nejdůležitějších faktorů, rozhodujících o ekonomice chovu je bezesporu počet narozených, odchovaných a odstavených jehňat. Cestou jak předcházet možným ztrátám je včasná diagnostika jalových ovcí a jejich následné co nejrychlejší zapuštění či inseminace.

Metody diagnostiky březosti:

• nepřeběhnutí po 21 dnech - cyklus ovcí je stejně jako u krav dlouhý 21 dní, tedy je nutno si všímat ovce po zapuštění či inseminaci.
• použití ultrazvuku - využíváme jí od 60 dne březosti.
• rektální palpací - principem je následující: ovci obrátíme tak aby ležela hřbetem k podlaze či podložce. PVC tyč, která je dlouhá 55 cm s průměrem 18 mm tupým koncem zavedeme do rekta. Zasunujeme max. cca 35 cm tyče. Tyč musí být v bezvadném hygienickém stavu a řádně nagelovaná lubrikantem. Cílem této metody je po zasunutí nahmatat v krajině před vemenem obřezlý roh dělohy. Pakliže po celé dálce před vemenem cítíme pouze konec tyče, je nejspíše ovce jalová.
• stanovením progesteronu - hladina progesteronu v krvi ovce nám stanoví březost s 90 % pravděpodobností.

Pamatujte si, že ovce je zvíře velmi vnímavé, které nevyhledává kontakt s člověkem. Proto po inseminaci by měly být ovce co nejméně rušeny, protože právě v prvních týdnech se rozhoduje o počtu nidovaných (uhnízděných, spojených s dělohou) embryí. Tzv. EM (embryonální mortalita - odúmrť) u ovcí pohybuje v rozmezí 15 -30 %.

Inseminace koz je ve světě, ale i u nás rozšířenou metodou. Je pravdou, že v současné době je spíše používána přirozená plemenitba. Koza má stejně jako ovce délku gravidity 150 +/- 5 dní. Kozlové na rozdíl od jiných samců HZ daleko více trpí na tzv. kryptorchismus (nesestoupení varlat do šourku, kdy tyto zůstávají v dutině břišní - neplodnost). Kozy inseminujeme stejně jako ovce v den zjištění říje. Nejčastěji používanou metodou je aplikace semene intracervikálně - do krčku děložního - výjimkou jsou pouze kozičky, u kterých se nepoužívá poševní zrcadlo a semeno se aplikuje na klenbu krčku. U inseminace mraženým semenem je většinou dosahováno zabřeznutí 15 - 85 %.

Diagnostika je v podstatě stejná, jako je tomu u ovcí.

Termíny bahnění a jejich optimalizace

V České republice se používají následující termíny bahnění:

• Zimní bahnění (prosinec - únor): zejména u jemnovlnných ovcí s ohledem na produkci velikonočních jehňat.
• Jarní bahnění (březen - květen): které se uplatňuje zejména při oplůtkové pastvě s prodloužením pastevního období a při němž se dosahují nejlepší reprodukční ukazatele, neboť ovce se zapouštějí v nejlepším výživném stavu.
• Letní bahnění (červen - červenec).
• Podzimní bahnění (srpen - říjen).

V posledních letech se pro účely zvýšení plodnosti zavádí častější bahnění (3 krát za 2 roky), což je podmíněno časným odstavem jehňat (35 až 60 dnů), časnějším zařazením jehnic do plemenitby a omezením úhynu jehňat.

Tohoto cíle se nejčastěji dosahuje chovatelskými postupy - plnohodnotnou výživou, dobře určeným termínem zapouštění i dobou zařazení jehnic do plemenitby, délkou mezidobí (od bahnění do bahnění) a snížením úhynu jehňat.

Šlechtění hospodářských zvířat je dynamický systém, který se neustále vyvíjí. Nesmíme zapomínat na fakt, že geneticky daná potenciální schopnost je předpokladem dosahování vysoké plodnosti, ale ta při své plné manifestaci vyžaduje naplnění všech požadavků na kvalitu výživy, technologii ustájení a ošetřovatelské péče.

tags: #metody #reprodukce #ovci #mendelu