Vladimír Páral vstoupil do literatury v 60. letech a jeho dílo, zejména tzv. "černá pentalogie", ovlivnilo celou řadu mladších autorů. Literární kritici toto dokonce označují jako specifický "Páralův styl". Milenci a vrazi, román z roku 1969 s podtitulem Magazín ukájení před rokem 2000, je jedním z jeho vrcholných děl, které kombinuje prvky postmoderny a neorealismu.
Román získal pozitivní kritiku, například od Josefa Škvoreckého, ale brzy po vydání byl zakázán a na dvě desetiletí se stal trezorovým románem. Jedná se o čtvrtý díl Páralovy "černé pentalogie", jejíž předchozími díly jsou Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult a posledním Profesionální žena.
Témata a symbolika díla
Jedním z nosných témat příběhu je soupeření „červených“ s „modrými“. Červenými jsou míněni lidé nižšího postavení, kteří se snaží šplhat vzhůru po společenském žebříčku. Naopak modří jsou materiálně zajištění lidé ve vysokých funkcích, kteří pro svůj blahobyt často ztrácejí smysl života. Páral se netají s názorem, že každý "červený" postupně "modrá" a přichází k druhé společenské třídě.
Život je tedy v Páralově podání věčný a uzavřený koloběh, ve kterém hraje hlavní roli sexuální touha a také touha vlastnit. Neustálý kruh, který je věčný a nevratný. Vše se točí pořád dokola.
Vracejícím se motivem je v knize boj o vodu - vodovodní potrubí v domě č. p. 2000 má nízký tlak a tak když se v jednom bytě sprchují, nemají ostatní obyvatelé ani tekoucí pitnou vodu. Bariéra mezi světem chudých a bohatých je symbolizována přístupem k vodě - zatímco z bytu rodiny bohatého továrníka Evžena Gráfa je neustále slyšet zurčení sprchy v koupelně a šplouchání lidí ve vaně, v horních patrech "svobodárny", kde živoří lidé jako Borek Trojan nebo Bogan Tušl, voda sotva odkapává do výlevky.
Román nese také mytologické prvky, čímž se autor obrací k Bibli. Děj je spjat s domem se symbolickým popisným číslem 2000. Dům s jeho obyvateli a jejich příběhy alegorizuje svět a společnost. Hned v úvodu knihy stojí, že ten, kdo ho kdysi postavil, v něm sídlí dosud. Má čitelné jméno, a to Teo (čili Bůh). V jedné ze závěrečných kapitol románu, nazvané Kristus v domě č.p. 2000, nechává k postavám promlouvat Teova syna Išu.
Kompozice a styl
Příběh se odehrává v Ústí nad Labem v reálně neexistující chemičce Kotex, která se již objevila v autorových předchozích dílech a také v domě č.p. 2000. Hlavním dějištěm románu je dům č. p. 2000 v Ústí nad Labem, jehož obyvatelé povětšinou pracují ve fiktivní ústecké chemičce Kotex.
Kapitoly jsou povětšinou střídavě pojmenovány Dobyvatelé a Obležení, z nichž ty první pojednávají o „červených“, ty druhé o „modrých“, a tu a tam jsou kapitoly proložené medailonky jednotlivých hlavních postav nadepsané Kdo je kdo. Do předělů mezi kapitolami jsou vloženy úryvky z novinových článků, zdánlivě s tématem textu nesouvisejících.
Některé vypjaté pasáže jsou psány v rychlém sledu, kurzívou a bez interpunkce. Dynamika vyprávění je dále umocněna překotným střídáním mluvčích - i v rámci jediné věty se občas změní vypravěč z jedné postavy na druhou. Pro zdůraznění rozdílů mezi jednotlivými postavami či naopak pro podtržení jejich mnohých podobností se v knize opakují téměř totožné pasáže textu, vložené vždy do kontextu dané postavy.
Styl je založen na nadhledu, ironii, nadsázce, jazykových hříčkách. Časté vulgarismy dodávají věrohodnost. Velmi důležité jsou závorky, které dokreslují děj a více charakterizují dané postavy.
Postavy
- Borek Trojan: mladý, ambiciózní inženýr. Chce dosáhnout za každou cenu svého. Je schopen lásky. Uvědomuje si, že mezi člověkem, který miluje a tím, který vraždí není moc velký rozdíl.
- Evžen Gráf: Chová se noblesně a namyšleně. Nesnižuje se k agresivitě. Jedná pomocí intrik. Ve svých rukou má moc, ale je i vzdělaný. Dokonale a rychle se učil jazyky.
- Zita Gráfová: neurotická žena. Přátele Maddy dokonce označuje za Černé jezdce. Ráda četla knihy mučedníků. Manžela Evžena jí vybral otec, spatřila ho až těsně před svatbou.
- Roman Gráf: Jeho přezdívka byla carevič. S nikým se nebavil. Všichni okolo něho se mu smáli, kamarády žádné neměl.
- Madda Serafinová: Velmi drzá dívka. Moc často se nemyje. Je jí jedno, co dělají lidé. Neumí se chovat slušně. Každý den má jiného chlapa.
- Julda Serafin: bratr Alexe Serafina. Velmi dobře uměl latinu, ale nechtěl se nikdy něčemu novému přiučit. Vždy vykonával jen tu nejjednodušší práci. Velmi úslužný a vždy dobré mysli.
- Alex Serafin: Hrubý a neomalený. K Dáše se choval velmi nevkusně. Bral ji jen jako svého otroka. Sestru Maddu měl rád, ale dokázal jí způsobit neštěstí. Bratra Juldu považoval za blázna a jeho řeči nikdy neposlouchal.
- Teo: V domě je také přítomný Teo, který v knize symbolizuje Boha.
Dějový přehled
Příběh se odehrává v domě č.p. 2000, kde žije rodina Gráfů - ředitel Kotexu Evžen Gráf, jeho mladá žena Zita a jejich syn Roman. Jako jediní mají v domě dostatek tekoucí vody, což vyvolává nespokojenost ostatních obyvatel. Mezi ty patří například manželé Tušlovi, kteří čekají dítě a dožadují se lepšího bytu, a také sourozenci Serafinovi - Madda a Alex, kteří spolu incestně žijí.
Po dohodě s Gráfem se Madda přestěhuje k nim a začne využívat jejich pohostinství. Zamiluje se do ní Gráfův syn Roman, kterému jeho láska přeroste přes hlavu natolik, že rozprodává rodinné věci. Madda však brzy omrzí a zamiluje se do jiného muže. Roman se ze zklamání rozhodne zabít svého bratra Juldu, za což je odsouzen k osmi letům vězení.
Mezitím se inženýr Borek Trojan, který žije v dělnické "montércimře", zamiluje do Zity Gráfové. Jejich tajný vztah je narušen Romanovým odchodem do vězení. Zita se psychicky zhroutí a oběsí.
Do domu se nastěhuje nová laborantka Jana Rybářová, která se stane novou partnerkou Borka. Borek se s Janou ožení a postupně se vypracuje na ředitele chemičky Kotex. Jeho život se stává podobným životu rodiny Gráfů, ale i přes materiální zajištění a společenský úspěch se jeho vztah s Janou rozpadá kvůli dalším nevěrám. Jejich dcera Yveta hledá pozornost u mužů a životní stereotyp se opakuje.
Román zobrazuje životní stereotypy, touhu po majetku a sexuální "praxi" v prostředí komunistického Československa. Páral kriticky komentuje tehdejší společenský systém a lidské slabosti, přičemž využívá bohatou škálu stylistických a kompozičních postupů.
Nazval jsem ji „miláčku“ — zčervenala a řekla: „Řekni to znovu.“ (Celý příběh)
V závěrečné kapitole "Kristus v domě č.p. 2000" se objevuje biblická paralela, kdy Teův syn Iša, symbolizující mesiáše, je z domu vyhnán a přibodnut ke vstupním dveřím. Tento motiv podtrhuje téma lidského utrpení a nepoučitelnosti.
V textu se opakují velmi podobné pasáže při popisu různých postav, například v kontextu deflorace, což zdůrazňuje cykličnost a opakování lidských osudů v rámci románu.
Filmovou adaptaci románu s názvem Milenci & Vrazi natočil český režisér Viktor Polesný v roce 2004.