Téma přechodu k demokracii v České republice je komplexní a mnohovrstevnaté, zahrnující politické, ekonomické a společenské změny po pádu komunistického režimu. Tento proces, ačkoliv byl v mnohém odlišný od jiných postkomunistických zemí, sdílí některé společné prvky s jinými transformačními procesy, například s přechodem k demokracii v Jihoafrické republice, který nebyl doprovázen masovým násilím.
Přechod k demokracii v České republice (a dříve Československu) po roce 1989 je předmětem řady odborných prací, které se zaměřují na různé aspekty tohoto procesu. Jednou z klíčových prací je diplomová práce Michaely Samohýlové, která se věnuje přechodu ČSR k autoritativní demokracii Druhé republiky. Tato práce začíná vznikem Druhé republiky na základě podpisu Mnichovské dohody a popisuje přechod z demokratického politického systému k systému tzv. autoritativní demokracie.
Další významná práce, diplomová práce Tomáše Nábělka, se zabývá přechodem od socialismu k demokracii v Československu v letech 1989-1992 se zaměřením na vybrané instituty soukromého práva. Tato práce zkoumá slábnoucí socialistický režim, Sametovou revoluci a její vyústění v rozpad Československa, přičemž se zaměřuje na to, zda ústavní a právní změny po převratu naplnily očekávání společnosti.
Diplomová práce "Přechod k demokracii v Československu v roce 1989 z hlediska teorie tranzice" analyzuje československý přechod k demokracii v roce 1989 z pohledu politologie. Autor se snaží zachytit obecnější politologické aspekty, jako jsou strategie aktérů změny a analýza významných činitelů a faktorů. Práce aplikuje politologické teorie na československý komunistický režim a následný přechod k demokracii, přičemž se zaměřuje na problematiku počtu tranzicí - politické, ekonomické a národní, které nakonec vedly k rozpadu Československa.
V širším kontextu, jak ukazuje analýza Respektu, postkomunistické země Evropské unie, které vstoupily do EU před deseti lety, tvoří specifický prostor s významnými podobnostmi a společnými vývojovými trendy. Tento prostor se odlišuje od etablovaných demokracií v EU i od ostatních zemí bývalého východního bloku. Východní země EU se vyznačují traumatickou zkušeností s komunistickou diktaturou, která deformovala politickou kulturu a vedla k přetrvávajícím demokratickým deficitům, jako jsou labilní stranické systémy, náchylnost k politickým elit k korupci a slabě rozvinutá občanská společnost.
Obyvatelstvo východní části EU je poznamenáno čtyřiceti lety komunistického panství a 24 lety transformačních zlomů. Václav Havel v roce 1990 popsal stav společnosti jako "morálně nemocnou", což se v letech transformace spíše zhoršilo kvůli zmatkům, nespravedlnostem a rostoucím sociálním rozdílům. Pro efektivní demokracii jsou nezbytné společenské zásoby důvěry a morálky, které jsou v postkomunistickém prostoru nedostatkovým zbožím. Mezi mentálním nastavením, politickou kulturou a kvalitou demokracie existují těsné vazby, přičemž postupná změna mentality představuje ústřední problém přechodu k demokracii.
Labilita stranických systémů je dalším projevem těchto problémů. Většina občanů ve východních zemích EU se považuje za znevýhodněné, nedůvěřuje politickým stranám a je skeptická k politice. V zemích s nejnižší důvěrou k politickým institucím jsou lidé nejvíce nespokojeni se svou demokracií a málo se angažují. Korupce se zde šíří jako mor, neboť skeptičtí občané nekontrolují dostatečně mocné politiky. Chování politických a hospodářských elit často není etické ve smyslu demokratických principů.
Politické strany jsou povrchně zakotveny v obyvatelstvu, což vede k nestabilním stranickým systémům a častým pádům vlád. Vytvoření a upevnění vitální občanské společnosti bude zřejmě ještě trvat desetiletí, neboť se musí rozvíjet a uzrávat.
Postkomunistické země v EU nadále ohrožují zejména tato rizika:
- Ovládání politiky finančně silnými zájmovými skupinami.
- Masivně rozšířená korupce.
- Minimální politická angažovanost a nízká důvěra občanů.
- Relativně silné extremistické strany a skupiny.
- Neefektivní veřejná správa a justice.
- Nízká úroveň veřejných služeb.
- Oslabená konkurenceschopnost hospodářství.
Přístupový proces a členství v EU hrály klíčovou roli v upevnění demokracie v postkomunistických zemích. Všechny země EU z bývalého východního bloku jsou hodnoceny jako konsolidující se tržní demokracie, zatímco země mimo EU se potýkají s výrazně většími problémy a jsou hodnoceny jako defektní demokracie či autokracie.
Občané v postkomunistickém prostoru EU podali v posledních 24 letech historický výkon při přechodu od komunistické diktatury k demokratickému ústavnímu státu. V tomto procesu hrál mimořádně důležitou roli přístupový proces do EU a také politicko-kulturní tradice ve střední a východní Evropě.
Přestože komunistická diktatura zpustošila morální hodnoty společnosti a deformovala politickou kulturu, a období transformace bylo poznamenáno sociálními nejistotami, obyvatelstvo východních zemí EU již prošlo "údolím slz". V současnosti lze v tendenci předpokládat převážně pozitivní vývoj ve společenské, hospodářské a politické oblasti.
ZPRÁVA O PLOVÁNÍ: RR9946/A ČESKÁ REPUBLIKA: VELVET REPUBLIC
Riziko radikálního zvratu demokratizace v případě krize je možno považovat za poměrně nízké, ačkoliv jej nelze zcela vyloučit. Tento proces však stále čelí výzvám, jako je potřeba změny mentality a budování silné občanské společnosti.