Studium na střední pedagogické škole představuje zajímavou cestu pro ty, kteří se chtějí věnovat budoucím generacím a formovat jejich rozvoj. Tyto instituce mají bohatou historii a procházejí neustálým vývojem, aby odpovídaly současným vzdělávacím potřebám.
Historický vývoj středních škol s pedagogickým zaměřením
Historie středního školství v České republice sahá hluboko do minulosti, přičemž pedagogické instituce prošly mnoha proměnami.
Počátky vzdělávání učitelů
Učitelské školství se rozvinulo ve druhé polovině 19. století. Od roku 1869 vznikaly učitelské ústavy, které vychovávaly budoucí učitele národních a měšťanských škol. V roce 1907 vznikl v Přerově „Soukromý ústav ku vzdělání učitelek v Přerově Božena Němcová“, jehož zakladatelem a mecenášem byl spolek „Pokrokové dívčí pedagogium“ v Olomouci. Jeho úkolem bylo vytvořit protiváhu klášternímu učitelskému ústavu v Řepčíně, který byl nábožensky založen a neodpovídal požadavkům nově se rozvíjející společnosti.
První léta existence tohoto ústavu nebyla snadná. Vyučovalo se na různých místech, profesoři byli z gymnázia, škola usilovala o uznání tzv. státních maturit, které ji zpočátku nebyly přiznány pro přílišnou pokrokovost ve výuce, nezapomeňme, že jsme v době Rakousko-Uherska. V roce 1910 byla postavena nová budova (dnešní ZŠ Boženy Němcové), kde v přízemí byla národní škola sloužící studentům jako místo praxe, v poschodí potom učebny učitelského ústavu. Škola měla na dnešním Žerotínově náměstí internát, dnes renovovaný dům sloužící jako obchodní středisko. Studentky bydlely na pokojích po dvou a po čtyřech, byly rozděleny na konverzační skupiny podle oblastí, ze kterých pocházely. Zdokonalovaly se buď v češtině, nebo v němčině, popř. ve francouzštině. Byla to škola soukromá, školné činilo 200 korun ročně a 600 korun ročně za stravné v penzionu. 40 korun se platilo na učební pomůcky, knihovnu a čítárnu. K hospodářskému chodu školy přispívaly různé organizace a soukromníci.
Slibný vývoj byl přerušen 1. světovou válkou. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se upravily osnovy, důraz byl kladen na hru na hudební nástroj, zejména housle. V roce 1920 se učitelský ústav stal státním zařízením, od roku 1923, kdy byli přijímáni i chlapci, Koedukačním učitelským ústavem. Následovalo bohužel krátké období sestupu, neboť v roce 1926 byla škola přemístěna do Znojma. Bylo to především politické rozhodnutí, Znojemsko byla německá oblast, bylo zde nutné prosadit české školství a českou inteligenci.
Poslední maturity na učitelském ústavu v Přerově dobíhaly v roce 1929, to už však bývalá sláva pohasínala. Přesto vzpomeňme profesory, kteří tento ústav vysoce pozvedli a na které se s úctou vzpomíná. Filosof dr. Jiljí Jahn, mykolog dr. Macků, profesor matematiky Králíček, profesorka dějepisu a zeměpisu Fiedlerová. U přerovské kulturní veřejnosti byli známi učitelé hudby a zpěvu. Především sbormistr a ředitel kůru Bedřich Kozánek, organizátor řady koncertů a vysoce ceněné houslové školy. Profesor Břetislav Šťastný, pocházející ze staré muzikantské rodiny, vedl v Přerově pěvecký sbor Sokol. Mezi žáky, kterých v Přerově odmaturovalo 670, bychom našli řadu budoucích vzorných učitelů, inspektorů a vlasteneckých odbojových pracovníků.
Vývoj pedagogických škol v moderní době
Po druhé světové válce a zejména po roce 1948 se začalo s jednotnou organizací školství. Pro výchovu učitelů v mateřských školách byly založeny vyšší sociální školy - výchovná větev. Tento typ pak byl od školního roku 1950 -1951 nahrazen Pedagogickým gymnasiem. Do prvního ročníku se konalo výběrové řízení, druhá až čtvrtá třída byla vytvořena ze stávajících žákyň VSŠ. V prvním školním roce zde studovalo 135 žákyň a přes všechny problémy, které provázejí nový typ školy, to byl rok úspěšný. Pedagogický sbor v čele s ředitelkou dr. Jiřinou Kašparovou připravil koncepci a upravil osnovy všeobecně vzdělávacích předmětů pro potřeby učitelek mateřských škol. Od 1.9. 1953 dostala škola nový úřední název - Pedagogická škola pro vzdělávání učitelek mateřských škol.
V roce 1958 se začalo vážně uvažovat o nutnosti vysokoškolského vzdělání pro učitelky mateřských škol. Pedagogické školy v Přerově, Prostějově a Olomouci měly být sloučeny v jednu se sídlem v Olomouci. Záměr nebyl naplněn a v roce 1959 rozhodlo ministerstvo školství o rozšíření studia ze tří na čtyři roky. V 90. letech byly dva výše uvedené studijní obory spojeny v jeden, a to Předškolní a mimoškolní pedagogiku. Důvodem bylo rozšíření možnosti uplatnění absolventů na trhu práce.
V současnosti je ředitelkou školy Mgr. Štefan Klíma, který ve škole zavedl dva nové obory (Předškolní a mimoškolní pedagogika a pekař) a který provedl školu velkou transformací. Ze školy se tak stala střední pedagogická škola (SPgŠ). Aktuálně se škole daří udržovat vysoký standard úspěšnosti maturitních a závěrečných zkoušek - 95 až 100 %.
Současně se stále více klade důraz na praktickou přípravu studentů.
Studijní programy a zaměření
Střední pedagogické školy nabízejí širokou škálu studijních programů, které připravují studenty na budoucí povolání v oblasti vzdělávání a výchovy.
Bakalářské studium historie s pedagogickým zaměřením
Tento program navazuje na bakalářský program Historie. V průběhu studia rozvinete schopnosti rozpoznávat, které části tématu je vhodné předávat studentům střední školy. Naučíte se rozeznat, které složky historické skutečnosti jsou důležité, přitažlivé, stále živé anebo rozporně hodnocené. Studium probíhá zpočátku formou teoretické výuky, která postupně přechází do formy didaktické dílny. V ní budete mít možnost si „nanečisto“ vyzkoušet výuku v kroužku svých kolegů a pod dohledem vyučujícího. Důraz klademe na aktivizační formy výuky, schopnost vyvolat ve třídě debatu a zájem o téma.
Praktická výuka a praxe
Program je bohatý na praktickou výuku. Budete se učit jak v prostředí střední školy, tak v Moravském zemském muzeu. Zde se budete školit a získávat praxi v oblasti muzejní pedagogiky. Výuka v programu má výrazně praktické zaměření. Praktická výuka probíhá na středních školách nebo v některé paměťové instituci jako jsou například muzea nebo galerie. Dlouhodobě spolupracujeme s řadou středních škol, ve kterých se budete moci zapojit.
Historie konkrétních školních budov
Mnoho středních pedagogických škol sídlí v budovách s dlouhou a zajímavou historií, které samy o sobě nesou stopy minulosti.
Státní reformní reálné gymnasium v Bubenči
Naše škola vznikla v září 1919 jako Státní reformní reálné gymnasium v Bubenči a stala se první českou státní střední školou na území dnešní Prahy 6. Město Bubeneč dlouho usilovalo o zřízení střední školy, což se stalo možným až po vzniku samostatné Československé republiky. Ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO) uzavřelo s Bubenčí dohodu o materiálním zabezpečení nové školy a 2. září povolilo zřízení státního reformního reálného gymnázia od šk. r. Uspořádáním přijímacích zkoušek a zápisu byl prozatímně pověřen zemskou školní radou profesor češtiny a klasický filolog z akademického gymnázia v Praze Matěj Mařík (1869-1934), někdejší profesor češtiny nadaného studenta Karla Čapka. Funkce prvního ředitele školy se však 3. října 1919 ujal jeho kolega z akademického gymnázia a bývalý profesor gymnázia ve Vyškově Florian Horut (1871-1955).
Škola získala část učebních pomůcek ze zrušeného německého gymnázia Na Příkopě a ve svých počátcích fungovala s minimálním počtem pedagogů. Z reálného gymnázia v Truhlářské ulici byl propůjčen uznávaný přírodovědec a kartograf Klement Salač (1884-1964) a v prosinci 1919 se ujal postu školního katechety bubenečský kaplan P. František Krupka (1884-1942). Sestavu o pár dní později doplnil přední hudební pedagog, tehdy učitel nepovinného zpěvu z I. obecné školy smíšené v Bubenči, Rudolf Urban (1882-1961).
Horutem vedené gymnázium se rychle rozrůstalo a záhy začalo vedení školy i bubenečtí radní řešit naléhavé existenční problémy. Od r. 1922 se Bubeneč stala součástí Velké Prahy jako městská část Praha XIX. Velká Praha však na sebe nechtěla vzít podmínky dohodnuté kdysi mezi MŠANO a Bubenčí, zejména slib věnovat zdarma pozemek pro stavbu nové budovy gymnázia. Začala zdlouhavá politická a mediální bitva, průběžně komentovaná dobovým tiskem. Již 1. prosince 1922 doputovala na MŠANO kvůli stavbě nové budovy deputace místní školní rady i s ředitelem Horutem. Do konce r. 1922 zabíralo gymnázium stále další místnosti budovy ve Školské ulici, která již přestala stačit. Od šk. r. 1922/23 získalo prostory na radnici na Kostelním náměstí (dnes Krupkovo, po katechetovi gymnázia a faráři z kostela sv. Gotharda Františku Krupkovi) a od r. 1925 v přístavbě školní budovy dívčí měšťanské školy ve Sládkově ulici. Výuka probíhala ve velmi stísněných a nevyhovujících podmínkách.
Posun nastal až pod vedením druhého ředitele školy, kterým se od 1. července 1934 stal Tomáš Hrubý (1882-1966), beletrista, editor spisů antických autorů a před tím ředitel gymnázia ve Dvoře Králové. Napomohl mu nález trhlin ve zdech budovy ve Školské ulici, která byla v lednu 1935 až do opravy uzavřena. V kritické situaci začala odpovědná místa konečně jednat: z návrhů oslovené trojice architektů Evžena Linharta (1898-1949), Pavla Smetany (1900-1986) a Karla Tausenaua (1898-1970) vyšel vítězně projekt Linhartův. Budova měla stát na pozemku proti Masarykově koleji u Velvarské (dnes Evropské) třídy a učit se v ní mělo od šk. r. Ani za první republiky se stavebnictví neobešlo bez potíží a průtahů: skluz některých řemeslných prací a opožděné dodávky vnitřního zařízení sice významně nabourávaly harmonogram, ale definitivní ránu mu uštědřila stávka pražského stavebního dělnictva v létě 1937.
Protože se do školního roku 1937/1938 přihlásilo takové množství žáků, že by je nová budova nepojala, ani kdyby byla dostavěna včas, došlo k 1. září 1937 k rozdělení gymnázia. Tehdy vzniklo nové reálné gymnázium, které zůstalo ve Sládkově ulici a ve všech pobočkách, jež tehdy škola užívala. Původní ústav se měl přestěhovat do nové budovy na Velvarské třídě, jak jen to bude možné. Začátek školního roku byl pro obě gymnázia koexistující provizorně ve stejných budovách ve Sládkově ulici, v nedaleké Školské ulici a v pavilonu u letenské vodárny velice komplikovaný. Vyučování muselo probíhat v dopoledních a odpoledních turnusech. Vysvobození přišlo až po osmi školních týdnech: v pondělí 25. Když 15. března 1939 skončila neslavná druhá republika a začala nacistická okupace, ve stejný den přestala škola poprvé sloužit svému účelu: vojenským referátem hlavního města Prahy byla zabrána pro německé vojsko. Žáci docházeli na odpolední výuku do státního gymnázia v Resslově a státního reálného gymnázia v Křemencové ulici.
Budova v Přerově
Naše škola má bohatou historii. V současné podobě fungujeme již více než 120 let. Budova, ve které se škola nachází, má hluboké historické kořeny. Dnešní budova byla postavena v roce 1902 Monsig. Dr. Františkem Kordačem. Náklady na její vybudování přesáhly jeden milión korun, což byla v tehdejší době vysoká suma. Náklady na výstavbu budovy hradilo kněžstvo litoměřické diecéze a původně se jednalo o biskupský konvikt.
Areál školy má však mnohem bohatší a starší historické prameny. Součástí areálu školy je velký kostel s bývalým klášterem. Jedná se o kostel sv. Bonaventury, který byl podle určitých zdrojů vybudován kolem roku 1345. Tento kostel založil Beneš z Michalovic, který získal v polovině 14.století Mladou Boleslav do svého majetku a povýšil ji na město. Kolem roku 1500 se stala Karmel metropolí, kde sídlil přední biskup.
V 16.století zde vznikla původní českobratrská škola. Tuto školu navštěvovali výhradně chlapci. Mladší chlapci se zde učili číst a psát, z náboženských předmětů se pak věnovali katechetismu a duchovnímu zpěvu. Starší chlapci se zde učili převážně jazyky (němčinu, latinu, řečtinu a hebrejštinu). Po roce 1571 se zde začal vyučovat také český jazyk. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 bylo dědictví českobratrské předáno řádu karmelitánů.
Roku 1785 byl kostel s klášterem odevzdán piaristům, kteří sem roku 1787 přestěhovali piaristické gymnázium z Kosmonos. Významným žákem tohoto gymnázia byl například Alois Vojtěch Šmilovský. Vyučovacím jazykem zde byla původně němčina, od roku 1817 čeština. Piaristické gymnázium zde sídlilo až do roku 1868, kdy přesídlilo do nynějšího působiště.
Roku 1902 zde byl zřízen Diecézní konvikt pro gymnazisty a realisty. Jednalo se o ústav výborný, jak se píše v tehdejší literatuře. Škola si během 6 let své existence vzornou disciplínou a skvělým prospěchem získala vynikající pověst. Ústav byl na tehdejší dobu vybaven moderními prostředky sloužícími k vyučování. Nejlépe o tom svědčí ukázka z knihy ze začátku tohoto století: „Ústav jest opatřen všemi moderními pomůckami vyučovacími, má prostorné učebny, praktické opakovací síně, vanové a sprchové lázně, vzdušné ložnice, atd. Ve velkém reprezentačním sále (pro 1000 osob), shromáždí se každoročně k masopustnímu divadelnímu představení veškerá městská inteligence, jakož i ze vzdálí rodiče chovanců. Neméně je zajímavé zařízení kuchyně, která má nejmodernější vymoženosti sloužící k vaření.“
Za 1. světové války zde bylo pravděpodobně přerušeno studium. Bylo znovu zahájeno roku 1919, kdy zde byla zřízena dvouletá obchodní škola. Jako první ředitel je uváděn císařský a královský profesor vyšší reálky Václav Davídek. Od roku 1936 do roku 1945 je v historických pramenech jistá mezera, nebylo možné získat ze žádného zdroje jakýkoliv údaj z tohoto období.
V roce 1958 získala škola statut Učňovská škola a ředitelem se stal Ladislav Ondřej (účastník OH v Melbourne a Helsinkách ve střelbě). V této době se zde vyučovaly především tříleté učební obory prodavač, zedník, ale i jiná řemesla. Největší kapacita byla tehdy 1200 žáků, asi 20 stálých učitelů a více než 30 externistů. Učili se zde učni pro různé podniky jako byly KARBO Benátky, TIBA Josefův důl atd. Raritou byl obor prodavač motorových vozidel, který byl téměř jediný svého druhu v bývalém Československu, a tak zde studovali žáci např. i ze Slovenska. Roku 1981 se škola stává Středním odborným učilištěm. Převažovaly obory prodavač, pánská krejčová a textilní chemik. To znamenalo značnou převahu dívek ve studijních oborech. Ředitelem Středního odborného učiliště se stal Václav Vydra.
Po revoluci roku 1989 se ze Středního odborného učiliště stává Integrovaná střední škola. Ředitelem se nejprve stává ing. Jiří Krejza a později ing. Jana Kropáčková. Založení Integrované střední školy r. 1993 s sebou přineslo mnohé změny. Byly zde například zřízeny nové obory s maturitou.
V současnosti je ředitelem školy Mgr. Štefan Klíma, který ve škole zavedl dva nové obory (Předškolní a mimoškolní pedagogika a pekař) a který provedl školu velkou transformací. Ze školy se tak stala střední pedagogická škola (SPgŠ). Aktuálně se škole daří udržovat vysoký standard úspěšnosti maturitních a závěrečných zkoušek - 95 až 100 %.
V současnosti je přiměřená kapacita školy kolem 400 - 430 žáků. Integrovaná střední škola = spojení nebo také symbióza maturitních a učebních oborů. Díky ní se škole daří dosahovat vysoké úspěšnosti.
Škola provozuje dva obchody - jeden přímo v hlavní budově škola a druhý u Kauflandu v centru města - cukrárnu Karmelku. Díky těmto obchodům mají žáci nebývalou možnost vyzkoušet si teoretické poznatky přímo v praxi.
Ke škole patří i vlastní domovy mládeže - jeden v ulici Jaselská a druhý v ulici Boženy Němcové. Dohromady mají kapacitu 72 lůžek. Domovy mládeže jsou pouze dívčí.
Ve škole pracuje kolem 60 zaměstnanců. Zřizovatelem školy je Středočeský kraj.
Současnost a vize
Současné střední pedagogické školy se snaží vytvářet moderní a podnětné prostředí pro své studenty.
Přátelské a bezpečné prostředí
Současnost - leden 2023: Vytvořili jsme v naší škole příjemné, pohodové a bezpečné prostředí, a to nejen pro naše žáky, ale i pro zaměstnance školy. Celé roky nás provázejí úspěšná přijímací řízení a s tím související 100 % naplněnost školy dle kapacity budovy. Úspěšnost u závěrečných zkoušek je rovna téměř 100%! S tím souvisí i relativně malá čísla žáků, kteří studium v naší škole nedokončí (cca 10%) a s tím souvisí i naplnění naší vize - vychovat a vyučit žáky úspěšné a odborně zručné.
Vysoká úspěšnost a nadstandardní vybavení
Úspěšnost u maturit má naše škola u srovnatelných oborů vyšší než ostatní školy. Úspěšnost našich žáků v přijetí na VŠ je také téměř 100%. Škola tak dosahuje na vysokou přidanou hodnotu vzdělávání. V naší škole mají žáci i zaměstnanci nadstandardní materiálně-technické vybavení pro vzdělávání. Systém našeho odborného výcviku je opravdu výrazně nadstandardní. Dokážeme žáky naučit výrazně více dovedností, než je běžné a žáci to prokazují i v řadě soutěží.
Podpora nadaných žáků a prevence
Výuka u maturitních oborů PG a IS je vysoce odborná a žáci následně své dovednosti prokazují při řadě akcí či například v době praxí. Celý sbor se neustále vzdělává a pohodově spolupracuje. Máme propracovaný systém práce s žáky nadanými i s žáky s poruchami a super poradenské pracoviště výchovného poradce. Funguje nám prevence patologických jevů, včetně boje proti kouření. Víme i o svých nedostatcích, nezakrýváme je a řešíme je.
Pohodový den otevřených dveří na Odborném učilišti a Praktické škole Mohelnice
tags: #stredni #pedagogicka #skola #fotky