Žďár nad Sázavou, město s bohatou historií a významnou polohou v srdci České republiky, se pyšní dlouhou tradicí sahající až do středověku. Toto město, které je nejvýše položeným okresním městem v zemi, leží na řece Sázavě a je klíčovým bodem na hlavní evropské rozvodí.
Kolem roku 1100 stávala poblíž dnešního zámeckého areálu tržní osada na zemské obchodní stezce u brodu přes řeku Sázavu. V roce 1252 byl založen cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie, což vedlo k přesunu osady do prostoru dnešního Starého města a následně do míst okolo kostela svatého Prokopa. V roce 1293 je poprvé zmiňován soud ve Žďáře, který spadalo klášterní panství.
V roce 1588 došlo k výměně panství mezi vévodou Karlem II. Minsterberským a olomouckým biskupstvím. Žďár se stal manským statkem olomouckých biskupů. V roce 1607 byl Žďár povýšen na město. Po bitvě na Bílé hoře osídlili františkáni část zámeckého areálu. V roce 1638 odkoupil cisterciácký řád žďárské panství a o rok později se do Žďáru vrátili cisterciáci. V roce 1642 a 1647 byl klášter a město napaden Švédy.
Největší rozkvět města a okolí nastal v 18. století za opata Václava Vejmluvy, který pověřil architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla přestavbou kláštera. Klášter se stal významným kulturním centrem.
V roce 1784 byl klášter zrušen v rámci josefínských reforem. Většina budov přešla do soukromých rukou a jádro kláštera bylo přebudováno na zámek. V roce 1928 město navštívil prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Během druhé světové války došlo na konci konfliktu k bojům mezi ustupujícími německými vojáky a obyvateli města, které si vyžádaly nejméně 18 obětí. Město bylo plně osvobozeno 10. května.
V roce 1949 došlo ke sloučení Města Žďár a Zámku Žďár pod názvem Žďár nad Sázavou. Město se stalo okresním centrem a významným průmyslovým centrem po výstavbě Žďárských strojíren a sléváren (ŽĎAS), čímž navázalo na tradici zdejšího železářství.
V sedmdesátých letech 20. století bylo rozhodnuto o přeměně Žďáru nad Sázavou na „moderní socialistické město“, což vedlo k rozsáhlé asanaci.
V současnosti se centrum města rozkládá kolem náměstí Republiky, kde se nachází radnice a barokní morový sloup. Mezi významné památky patří tvrz, dnes Regionální muzeum, a gotický farní kostel svatého Prokopa.
K nejvýznamnějším architektonickým dílům Jana Blažeje Santiniho Aichla ve Žďáru nad Sázavou patří poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zapsaný na seznamu památek UNESCO, a úpravy interiéru konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie a stavba prelatury.
Žďár nad Sázavou byl vždy významnou osadou na obchodních stezkách. V 20. století zde procházel hlavní tah mezi Prahou a Brnem, než byla postavena dálnice D1. Městská hromadná doprava byla zahájena 1. června 1937. Železniční stanice Žďár nad Sázavou je součástí klíčové železniční tratě mezi Prahou a Brnem.
Město je také centrem kulturního života. Již v roce 1848 byl založen čtenářský spolek, který se později transformoval v pěvecký sbor Svatopluk, působící dodnes. Působí zde také dětský pěvecký sbor Žďáráček. V minulosti ve městě fungovalo Muzeum knihy, expozice rodu Kinských a Santiniho.
Žďár nad Sázavou hostí řadu uměleckých a kulturních akcí, včetně sympozií sochařů Dřevěná plastika, festivalu Slavnosti jeřabin, Národního krojového plesu a pašijových her.
Náboženský život města se odehrává ve dvou římskokatolických farnostech a ve svatojanském poutním kostele na Zelené hoře.
Ve městě se nachází několik úplných základních škol a další vzdělávací instituce, včetně Vyšší odborné a Střední průmyslové školy a Střední školy technické. V roce 2017 město získalo ocenění Cena hejtmana Kraje Vysočina za společenskou odpovědnost.
Mezi významné osobnosti spojené se Žďárem nad Sázavou patří opat Václav Vejmluva, architekt Jan Blažej Santini-Aichel, sochař Julius Pelikán a právník Ladislav Pluhař.
Žďár nad Sázavou je město s bohatou historií, kulturním dědictvím a aktivním společenským životem, které si uchovává svůj jedinečný charakter.
