Vysokoškolské závěrečné práce, ať už bakalářské, diplomové nebo disertační, představují specifickou oblast autorského práva. Je důležité si uvědomit, že tato díla nejsou jen osobním výstupem studenta, ale stávají se součástí akademického a vědeckého poznání, které by mělo být přístupné. V tomto článku se zaměříme na možnosti volného užití autorských děl v kontextu školního prostředí a vysokoškolských závěrečných prací, s důrazem na praktické aspekty a zákonná omezení.
Co je autorské dílo?
Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.
Volné užití autorského díla
Autorský zákon stanoví zvláštní případy použití děl, které umožňují jejich využití bez souhlasu autora za určitých podmínek. Mezi tyto případy patří například citace, osobní potřeba, výuka nebo vědecké účely.
Citace
Do autorských práv nezasahuje ten, kdo užije autorské dílo pro svou osobní potřebu a účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního výsledku. Toto „volné užití“ platí i pro účely vzdělávání. Vždy je nutné citovat. Pokud jde o použití výsledků práce jiného autora pro osobní potřebu, ilustrační účely, výuku, či vědecké účely (nekomerční užití), jde zpravidla o citaci dle § 31 autorského zákona a stačí citovat původní zdroj. Musí být ale splněny podmínky aplikace jednotlivých výjimek a omezení autorských práv, zejm. tzv. trojstupňový test (nesmí být v rozporu s běžným způsobem užití díla a nesmí být dotčeny nepřiměřeně oprávněné zájmy autora). Odkaz na jiné materiály (autorská díla) není užitím díla, je-li vrámci citace dle § 31 autorského zákona, takže není třeba souhlas jejich autorů. Není stanoveno kolik doslovného textu lze použít, zásadou je „odůvodněná míra“ (§ 31 Aut.Z.). Záleží na rozsahu vlastního díla i na rozsahu použitého díla. Doporučuje se nezbytně nutný rozsah, cizí text by neměl být významnou částí vlastního textu. Vždy je nutné citovat. Doslovná část použitá z jiného autorského díla se obvykle uvádí v uvozovkách a hned za ní následuje citace použitého pramenu, který se uvádí v seznamu použité literatury na konci práce.
Osobní potřeba
Do autorských práv nezasahuje ten, kdo užije autorské dílo pro svou osobní potřebu a účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního výsledku. Toto „volné užití“ platí i pro účely vzdělávání.
Ilustrační a výukové účely
Podle § 31 odst. 1 písm. c) autorského zákona má být při využití výukové licence dílo užito pro ilustrační účel při vyučování. Toto zahrnuje použití autorského díla ke znázornění, demonstrování podstatného, typického nebo naopak neobvyklého znaku určité skutečnosti nebo jevu, nebo jako znázornění určité situace, určitého jevu, výchozích podmínek, na které navazuje další vzdělávací činnost. Vždy je nutné splnit zákonnou povinnost vyplývající z ustanovení § 31 odst. 1 věta za středníkem autorského zákona, tj. uvést autora a pramen díla.
Školní dílo a závěrečné práce
Dílo je školním dílem, jestliže bylo vypracováno žákem či studentem za účelem splnění studijních povinností (např. seminární, diplomové, disertační práce). Nezáleží na tom, kde a kdy bylo dílo vypracováno.
Zveřejňování závěrečných prací
Povinnost zveřejňovat vysokoškolské závěrečné práce stanovuje novela vysokoškolského zákona z roku 2006 v § 47b. Způsob zveřejnění stanoví vnitřní předpis školy. Nelze, pokud byla práce vypracována po roce 2006, platí pro ni povinnost zveřejnění. Vysokoškolské závěrečné práce v tištěné formě zpřístupňují vysokoškolské knihovny ve svých studovnách, ale obvykle se nepůjčují absenčně, ale jen na „místě samém“. Podle autorského zákona je možné pořizovat kopie z autorských děl pro svou osobní potřebu a stejně tak i podle vysokoškolského zákona každý může ze zveřejněné vysokoškolské práce dělat výpisy, opisy a rozmnoženiny.
Vysoké školy jsou ze zákona "vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti". Uchovávání a rozhojňování dosaženého poznání, jež stát vysokým školám výslovně ukládá, dost dobře nelze zajistit jinak, než jeho veřejnou přístupností. Státní závěrečné zkoušky jsou již léta veřejné. Těžko si představit situaci, že by vysoká škola například odmítala zveřejnit výsledky veřejně podpořeného výzkumu nebo vývoje.
Pokud vysokoškolská závěrečná práce obsahuje řešení, které by bylo vhodné podat k ochraně formou přihlášky vynálezu (PV) nebo užitného vzoru (PUV), může být práce zveřejněna až po podání příslušných přihlášek na Úřad průmyslového vlastnictví. V případě udělení ochranného dokumentu (patentu nebo užitného vzoru) je účinnost právní ochrany dána datem podání přihlášky vynálezu nebo osvědčení o zápisu užitného vzoru.
Spoluautorství a školní dílo
V případě závěrečné vysokoškolské práce neměla by mít spoluautora. Pokud jde o jiný typ školní práce (seminární, ročníková, na které spolupracuje víc studentů), náleží jim všem stejná práva. Škola má právo na uzavření licence o užití školního díla (se souhlasem autora). Samotný námět, zadání a vedení školního díla či poskytnutí rady nebo dokumentačního materiálu nezakládá nárok na autorství. Školní dílo ke splnění studijních povinností by měl vypracovat student sám.
Omezení a zodpovědnost
Je evidentní, že v praxi škol není příčinou nelegálního užití autorského díla užití díla pro dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, ale užití díla jinak než pro „osobní potřebu“. Typicky se jedná o takový nelegální postup, kdy pedagogický pracovník zhotoví „papírové“ nebo elektronické kopie např. části pracovního sešitu pro žáky. Následně je žákům ve vyučování předá nebo jim umožní sdílení těchto kopií.
V případě porušení autorského zákona hrozí jak pedagogickému pracovníkovi, tak škole i veřejnoprávní postih v podobě sankce za přestupek, a to za neoprávněné užití autorského díla. V závažnějším případě by se mohlo jednat i o trestný čin porušení autorského práva.
Vysvětlení principu „fair use“
Práce s literaturou v diplomové práci
Práce s literaturou patří k velice důležitým parametrům bakalářské či diplomové práce. Pomocí odborné literatury student zpracovává celou teoretickou část, na základě které pak zpracovává část analytickou (praktickou). V současné době je tato práce značně usnadněna elektronickými zdroji, vždy je ale dobré mít při zpracování odborného textu po ruce knihu nebo monografii v tištěné podobě, a to od uznávaného odborníka v daném oboru. Je také na většině vysokých škol povinností využití zahraniční literatury. Pokud nejste talent na jazyky, nezapomínejte, že vždy je nutné citovat původní zdroj.
Primární a sekundární zdroje
Primární zdroje - původní vědecké práce, které publikují vlastní zjištění a vlastní práci. Z nich zjistíte důvod daného tvrzení, jak autor došel k danému závěru. Pro formulování závěru získáte potřebné informace, tj. použité vstupní zdroje, metodiky.
Sekundární zdroje - jedná se o již minimálně jedenkrát publikované zjištění. Jednoduše lze říci, že se jedná o již převzaté informace z primárních zdrojů.
Věříme, že Vám tento článek pomůže lépe se orientovat v problematice volného užití autorských děl a při psaní Vaší diplomové práce.