Bakalářská práce Denisy Toboríkové: Hluboký ponor do zemědělské krize a politických kontextů

Tato práce se zabývá složitým obdobím, kdy se Československo potýkalo s hlubokou agrární krizí, která zasáhla všechny aspekty zemědělské výroby a měla dalekosáhlé dopady na celou společnost. Text čerpá z podrobné analýzy politických událostí, hospodářských mechanismů a sociálních dopadů této krize, přičemž se zaměřuje na roli klíčových osobností a politických stran.

Politické Peripetie Jmenování Ministra Zemědělství

Jmenování Bohumíra Bradáče do funkce ministra zemědělství, ve které měl vystřídat dosavadního ministra Otakara Srdínka, neproběhlo zcela bez obtíží. Udržal se snažil Bradáče prosadit do čela ministerstva za každou cenu. Oceňoval jeho práci v dřívější vládní Osmě a Bradáč mu byl politicky i lidsky blízký. Potřeboval ve vládě takové "blízké" osobnosti, a zvláště v resortu zemědělství. Tentokrát našel podporu i v Masarykovi. Také konečně ocenil Bradáče z Osmy, navíc chtěl co nejvíc vyhovět Udržalovi, kterého za politicky silného nepovažoval. Udržal zřejmě jednal na vlastní pěst, a sice v rozporu s usnesením předsednictva agrární strany, jehož moravští zástupci navrhovali na tento post Františka Staňka. Udržal ale toto rozhodnutí vůbec neakceptoval a "jmenoval Bradáče přesto, že mu Bradáč prohlásil, že za žádných okolností nechce býti ministrem." Ani tisk neměl žádné bližší zprávy: "Jmenování poslance Bradáče bylo pro politické kruhy překvapením, o němž se i v parlamentě živě mluvilo tím spíše, ježto za oficiálního kandidáta republikánské strany byl do poslední chvíle pokládán předseda jejího klubu, poslanec Staněk. Není divu, že o příčinách vyskytla se řada verzí, jejichž správnost těžko bylo kontrolovati." František Staněk byl považován v tak kritické době pro ministerstvo zemědělství za nevyhovujícího. Sekretář agrárního poslaneckého klubu Krbec shrnul obecné mínění většiny poslanců: "Staněk by býval svedl ještě méně než Srdínko, který se také zlobí, že už není ministrem. Ale co vlastně ti pánové chtějí?", ptá se dále Krbec. "Cožpak si ministerstvo spachtovali? A což Srdínko za ta tři léta něco dokázal? Ačkoliv se názory na jmenování Bradáče ministrem zemědělství různily, byl tento krok nakonec přijat kladně a nový ministr si záhy získával sympatie.

Bradáč převzal ministerstvo v době, kdy nastupující krize začala postupně ovládat všechny oblasti zemědělské výroby. Celkový stav zemědělství byl kritický, proto bylo třeba do čela ministerstva postavit člověka, který tomuto resortu rozuměl, který znal problémy zemědělců, člověka energického a přitom nanejvýš taktního.

Fáze a Dopady Agrární Krize

Agrární krize procházející v Československu složitým vývojem zahrnovala v sobě tři vzájemně se lišící fáze.

První Etapa (Podzim 1928 - Léto 1930)

V první etapě, období od podzimu 1928 do léta 1930, se prudce zhoršila situace v řepařství a v oblasti cukerní výroby, což se odrazilo jednak v citelném poklesu cen cukrovky, jednak v zmenšování osevních ploch cukrové řepy. Cukr měl ve dvacátých letech pro československé hospodářství mimořádný význam; byl důležitým vývozním artiklem a zaujímal význačné postavení v bilanci zahraničního obchodu. Byli to také řepaři, které krize postihla ze všech skupin zemědělců asi nejvíce. Krizi v tomto odvětví současně doprovázela začínající krize obilní. Kromě poklesu cen obilí začaly potíže s vývozem ječmene a chmele. Relativní konjunkturou procházela ještě živočišná výroba a pěstování brambor. Konzumace potravin v tomto období stále ještě rostla, důsledky hospodářské krize se v tomto ohledu plně projevily až na počátku třicátých let.

Druhá Fáze (Léto 1930 - 1933)

Ve své druhé fázi, od léta 1930 až do roku 1933, zasáhla agrární krize už všechna odvětví zemědělské výroby. Cukr se přestal úplně vyvážet, rovněž pro živočišnou výrobu nebyl odbyt. Zásoby neprodaného obilí se po každých nových žních hrozivě zvětšovaly. Na řadu přišly různé státní zásahy, které měly dosáhnout když ne zastavení, tak alespoň zmírnění tohoto nežádoucího vývoje. Většinou však tyto změny, často nachvat připravené a navíc příliš radikální, neměly dlouhodobější ráz a nepřinášely uspokojující výsledky.

Třetí Fáze (Do konce roku 1934)

Předáci agrární strany viděli řešení v přímém státním řízení a státním finančním zásahu. Prostředkem státního řízení se stala vládní nařízení vydávaná na základě zmocňovacího zákona z března 1933. Tento postup byl příznačným jevem třetí fáze zemědělské krize trvající až do konce roku 1934. Ačkoliv zatím nedošlo k oživení výroby, dalšímu prohlubování krize bylo alespoň zamezeno.

Důsledky Krize a Bradáčova Politika

Agrární krize měla za důsledek snížení příjmů mnohých rolníků pod hranici existenčního minima. Snížená koupěschopnost zemědělského obyvatelstva se projevila i ve značném poklesu spotřeby průmyslového zboží, čímž se krize automaticky přenášela i do průmyslu (otevřeně se ale tato tendence projevila až ve druhé polovině roku 1930). Na toto nebezpečí upozorňoval Bradáč už krátce po nástupu do své funkce: "Jestliže dnes pohlížíme na krizi zemědělskou, která je a která nijak nedá se oddiskutovati, pak je nutno říci, že to není jenom krize zemědělců a že starati se o ni není jen povinností strany, která ve své organizaci zemědělce má, ale že je nutno pohlížeti na tuto krizi ze stanoviska celého národa a všech jeho vrstev proto, poněvadž by se mohlo státi, že tato krize mohla by se přelíti do druhých oborů lidské práce a že by nakonec zachvátila celé ústrojí našeho národního a státního hospodářství."

Hospodářská krize měla na zemědělství poněkud odlišný účinek než na průmysl. Velká převaha nabídky nad poptávkou a nadbytek zboží v průmyslu měly za následek buď dočasné nebo úplné přerušení výroby. Ceny však zůstávaly, pokud to jen trochu šlo, na nejvyšší možné úrovni. V zemědělství byla situace jiná. Tam přebytky na trhu způsobily snížení cen, na což zemědělci odpovídali nikoliv omezením výroby, ale naopak jejím zvýšením, aby tak alespoň částečně vyrovnali své příjmy, které snížením cen značně poklesly. Tím se ale přebytky zásob na zemědělském trhu zvětšovaly a neustále stlačovaly ceny směrem dolů. Krajním, ale častým řešením obtížné situace rolníků bylo omezit spotřební výdaje svých rodin na minimum. "Jedno je jisté - a často takto odpovídám v těchto krušných chvílích - zemědělec hlady nezemře," konstatoval Bradáč, ale vzápětí dodal: "Ovšem, nikomu nepovídá, jak žije, jaká je jeho životní úroveň."

Za základní požadavky ministerstva zemědělství považoval Bradáč zvýšení celní ochrany proti laciné zahraniční konkurenci, potřebu uspořádat obchodní vztahy s Maďarskem, které dováželo do republiky nejvíce, nutnost nových železničních tarifů, možnost chránit se proti živelným katastrofám účinným pojištěním a najít řešení, jak organizovat odbyt zemědělských výrobků. Hlavní příčiny krize viděl v existenci levné konkurence ze zahraničí. "...Musíme přihlížeti k ochraně původu domácího produktu...

Jednou z hlavních otázek zemědělské krize se pro agrárníky stal problém obilních cen a trhu s obilím. K tomuto se koncentrovala pozornost faktické politiky agrární strany i úvah o správě zemědělství. Hlavní opatření mělo spočívat v dokonalejším systému celní ochrany. Jakmile ale začali agrárníci prosazovat ochranářskou politiku, dostali se okamžitě do rozporu s představiteli exportního průmyslu, který doplácel na protiakce ciziny. Počátkem roku 1930 byl po usilovném jednání v agrárním klubu projednán plán na zvýšení zemědělských cel a poté předložen parlamentu. Ve stejné době Bradáč podal podobný návrh, jehož podstatou bylo zavedení obilního monopolu. O agrárních návrzích začala vláda vzápětí jednat, jenže stanoviska jednotlivých stran byla velmi odlišná. Prosazovat v koalici agrární požadavky, jejichž přijetí by znamenalo zvýšení cen potravin, nebylo pro Bradáče vůbec snadné.

"Praxe koaliční spolupráce, metody vyjednávání ve vládě a celý dosavadní způsob fungování vrcholných institucí politického systému měly poměrně dlouhou praxí dvacátých let ustálené formy, jimž kladl základy sám A. Švehla. Bylo velmi obtížné prosadit stejnými metodami a způsoby stále rostoucí požadavky... Navíc se hospodářská krize začala v druhé polovině roku 1930 velmi silně projevovat i v průmyslu a obchodě. Chtěla-li vláda... za této situace přijmout jakékoliv opatření ve prospěch jedné skupiny, neměla..."

S návrhem na zavedení obilního monopolu nesouhlasila hlavně národní demokracie a živnostenská strana. Proti agrárním požadavkům se postavila i sociální demokracie, a tak obilní cla i otázka obilního monopolu zůstala nevyřešena. To vyvolalo v koalici napjatou atmosféru. Agrární strana se dostala do určité politické izolace. Dosažení dohody mezi jednotlivými stranami bylo nyní velmi obtížné. Ukázalo se, že vláda nebude natolik silná, aby zcela nahradila funkci bývalé parlamentní Osmičky. Proto bylo ve vládě rozhodnuto, že se z jejích členů utvoří výbory tzv.

Dne 14. května 1930 došlo na zasedání předsednictva agrární strany k ostrému střetu mezi ministry a nespokojenci s vládní politikou, zosobněnými Staňkem, Vraným a Donátem. Žádali důrazné prosazování agrárních "protikrizových" požadavků, tvrdé vystupování ve vládě, které povede k realizaci stavovských žádostí. Agrární ministři včetně Bradáče dokonce pohrozili svou demisí. Už na začátku května si Bradáč stěžoval sociálně demokratickému poslanci Taubovi, "že už má ministrování po krk, zejména pro obtíže, které mu připravuje vlastní strana, a, pokud tak půjde dál, je rozhodnut podat demisi, byť Udržel nechce o jeho odchodu ani slyšet. Možná však strana donutí k odstoupení přímo premiéra. Staňkova skupina je dnes ve straně nejsilnější, podporuje ji ústřední tajemník Beran i hlavní tiskový orgán strany Venkov. Vůdce německých sociálních demokratů Spina se svěřil Taubovi, jak Bradáčovi už několikrát domlouval, aby vydržel, neboť svojí demisí... prohrál by všechno nejen ve straně, nýbrž i ve veřejnosti. Udržal je závislý na politicky daleko šikovnějším Bradáčovi, jehož odstoupení by mohlo rozvířit otázku přežití koalice, přičemž není naděje, že by za dané situace mohla vzniknout lepší."

Hrozba demisí, která snadno mohla způsobit pád celé vlády, byla tedy namířena především proti opozici ve straně. Oběma skupinám bylo jasné, že v této době jsou prioritní hospodářské otázky. Jejich společným cílem bylo prosazení agrárních požadavků a překonání hospodářské krize. Koncem května 1930 se situace v koalici i uvnitř samotné agrární strany načas uklidnila. Ale jen nakrátko. O měsíc později, koncem června, byla dohoda ve vládě prakticky nemožná, a tak se řešení našlo v prázdninovém přerušení koaličních prací, aniž by parlament přistoupil k projednávání dalších agrárních požadavků.

Krize nejvíce zasáhla nevýkonná malovýrobní rolnická hospodářství, která vydržela jen za cenu odříkání a uskrovnění se celé rolnické rodiny. Bradáč si tuto skutečnost dobře uvědomoval: "Snaha naše musí být obrácena především k malým zemědělským živnostem, které vznikly z revolučních zákonů a pozemkovou reformou. Je omylem, myslí-li se, že těchto malých existencí se nedotýká zemědělská krize. Otažte se jich, oni odpovědí se smutným výrazem v tváři, jak žijí a strádají. Snad tuto krizi překonají proto, že odepřou sobě a svým dětem i to nejpotřebnější, uskrovní se až do nemožnosti tak, že žádný jiný stav by to prostě nedovedl a ani nesnesl. Životní úroveň zemědělských vrstev se dále zhoršovala. Relativně dobrá sklizeň v roce 1930 krizi ještě prohloubila, což se odrazilo ve stálém poklesu cen zemědělských výrobků. Po zablokování koaličních prací nemohl Bradáč ani ostatní agrární ministři plnit sliby, které zemědělcům dali. Na venkově rostla nespokojenost, docházela trpělivost a žádala se rychlá náprava. Začaly se objevovat pochybnosti, zda-li agrární strana a vláda dělá vše pro to, aby agrární požadavky byly prosazeny a krize zmírněna.

Bradáč míval obvykle při veřejných vystoupeních úspěch. Celkem snadno získával sympatie posluchačů. Vyplývalo to mimo jiné ze skutečnosti, že hovořil ze své vlastní zkušenosti. Pochopitelně, že jako ministr neměl čas se bezprostředně starat o svůj statek v Židovicích, tuto úlohu plnil najatý správce, přesto však znal dobře těžkosti zemědělské práce. Na správném chodu Bradáčova hospodářství měla nemalý podíl také jeho manželka, ačkoliv sama nepocházela ze selské rodiny. "Hospodařila přes telefon," vzpomíná jejich nejstarší dcera Libuše, "každý den otec zavolal, maminka mu vypověděla, co se všechno za celý den na statku udělalo, a on ji instruoval, jak se má pokračovat. Přestože měl Bradáč jako vysoký úředník jistě řadu příležitostí, nepokoušel se získávat nějaké zvláštní výhody či úlevy. "Zas znovu opakují sociální demokraté už v Lomnici mnou vyvrácené tvrzení, že jsem přijal 2400 Kč jako podporu za živelné pohromy. Přesto, že mám na to také týž nárok jako každý jiný, prohlašuji, že jsem nic nepřijal, o nic nežádal a nic nevzal," bránil se Bradáč. ""Ihned, jakmile jsem se dověděl, že jsem byl pojat i já do seznamu žadatelů, dal jsem příkaz, aby na mne připadající částka byla dána obci, která provedla vodovod a postavila obecní barák. Vyvracení jim ale nestačí. Špiní dále. Nevyčítám nic nikomu, ale tolik snad mohu říci, že nemám jmění v celé chalupě jako někteří ze socialistických předáků mají jen v perských kobercích." Bradáč se snažil bez ohledu na své postavení hospodařit na svém statku stejně jako všichni ostatní a nutno podotknout, že v tomto období ani jeho grunt příliš nevydělával.

13. října 1930 vystoupil Bradáč ve vládě znovu se svým návrhem na úpravu dovozu obilí prostřednictvím syndikátu. Dovozní syndikát se měl nazývat "Obilní společnost v Praze," přičemž 51 procent kapitálu měl zajistit stát a zbylých 49 procent různá družstva a organizace. Podstatné bylo, že k provedení tohoto návrhu chtěli agrární ministři dojít cestou zmocňovacího nařízení vlády a nikoliv schválením v parlamentu, kde by návrh nemusel projít. Úvaha o zmocňovacím zákonu, která se ve vládě už jednou vynořila v září téhož roku, získala konkrétní formu.

Celoroční bilance činnosti Udržalovy vlády nebyla uspokojivá. "Rok 1930 končí neutěšeně pro zemědělce všech národů," přiznával Bradáč. "Jeví se značná netrpělivost a stísněná nálada zemědělského obyvatelstva. Situace líčí se jako beznadějná, zoufalá, a ztrácí se důvěra, že z krize vůbec vyjdeme." Poměry v zemi začínaly být kritické. Měna kolísala, snižovaly se platy, kupní síla obyvatelstva klesala a vzrůstala nezaměstnanost. Vláda byla kritizována, že není dostatečně pružná při řešení nejpalčivějších hospodářských otázek.

Osobnosti a Jejich Akademické Dráhy

Tato sekce představuje přehled absolventů a studentů, kteří se v rámci svého studia zaměřovali na mezinárodní vztahy, mezinárodní obchod, politologii, evropská studia a právo. Jejich akademické a profesní dráhy odrážejí široké spektrum zájmů a kompetencí, které jsou relevantní pro pochopení politických a ekonomických souvislostí, jako je například agrární krize.

• Lucie Prokopiusová je budoucí studentkou magisterského studia mezinárodního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze.
• Tomáš Koníček byl studentem politologie na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové.
• Denisa Klieštiková byla studentkou Vysoké školy ekonomcké v Praze.
• Ema Nováková studovala magisterský obor na Vysoké škole ekonomické v Praze, Fakultě Mezinárodních vztahů.
• Lucie Pergnerová byla studentkou magisterského oboru Mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze s vedlejší specializací Management kvality a Lean Six Sigma.
• Dominika Hortová studovala magisterský obor na Vysoké škole ekonomické v Praze.
• Ivana studovala magisterský program v oboru Mezinárodní ekonomické vztahy na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.
• Markéta studovala magisterský obor Evropská studia na Aarhus University v Dánsku.
• Kristýna v současné době studuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
• Ivona je čerstvou absolventkou magisterského oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní univerzitě v Praze.
• Sylva v současné době studuje magisterský obor Evropská studia na Aarhus University v Dánsku.
• Karel je čerstvým absolventem bakalářského studia oboru Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.
• Michaela nedávno vystudovala bakalářský obor Mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní Univerzitě v Praze.
• Andrea v současné době studuje magisterský program v oboru Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.
• Jakub je studentem posledního ročníku magisterského oboru Právo a právní věda na Univerzitě Palackého v Olomouci.
• Alžběta je studentkou posledního ročníku magisterského oboru Právo a právní věda na Univerzitě Palackého v Olomouci.
• Tereza v současné době studuje magisterský program v oboru Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.
• Barbora je studentkou anglického magisterského oboru International Relations and European Studies na Metropolitní univerzitě v Praze.
• Mgr. Vladimír je absolventem magisterského oboru Mezinárodní vztahy a Evropská studia na Metropolitní univerzitě v Praze.
• Bronislava je studentkou pátého ročníku Mezinárodních vztahů Fakulty Sociálních Studií Masarykovy Univerzity v Brně.
• Mgr. Martin vystudoval bakalářský obor Mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
• Klára v současné době studuje dva magisterské programy v oboru Evropská integrace na Vysoké škole ekonomické v Praze a v oboru Bezpečnostně strategická studia na Policejní akademii České republiky.
• Mahulena v současné době studuje magisterský program v oboru Mezinárodní a evropské vztahy na univerzitě v Linköpingu ve Švédsku.
• Jana Radová je studentkou Vysoké školy ekonomické v Praze, hlavní specializace Mezinárodní obchod a vedlejší specializace Projektový management.
• Lucie v současné době studuje magisterský program v oboru Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.
• Mgr. Barbora vystudovala Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni.
• Šárka studuje magisterský program Právo a právní věda na Fakultě právnické ZČU v Plzni.
• Mgr. Petr vystudoval magisterský studijní program Mezinárodní vztahy a Evropská studia na Metropolitní Univerzitě Praha.
• Mgr. Adéla vystudovala obor Mediální komunikace na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze.
• Petra Weselá vystudovala bakalářský i magisterský program Mezinárodní studia - diplomacie na Vysoké škole ekonomické v Praze.
• Tomáš Havelka je studentem magisterského oboru Politologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.
• Aneta je studentkou magisterského studijního programu Mezinárodní politika a diplomacie na Vysoké škole ekonomické v Praze.
• Veronika studuje magisterský program na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické.
• Ing. Martin vystudoval magisterský studijní program na České zemědělské univerzitě v Praze.
• Veronika Jermanová v září úspěšně zakončila magisterské studium International Relations and European Studies na Metropolitní univerzitě v Praze.
• Kristýna je studentkou posledního ročníku magisterského studijního programu Právo a právní věda na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
• Jakub v únoru 2012 ukončil studium magisterského oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní univerzitě Praha.
• Ing. Vystudoval magisterský program Odpady a jejich využití na České zemědělské univerzitě v Praze.

Ochrana Památek a Srovnávací Analýzy

V rámci bakalářské práce se autorka Jana Neustupová věnuje srovnávání ochrany památek v České republice a Portugalsku. Cílem práce je porovnat kvalitu ochrany památek a nastínit hlavní rozdíly v řešení této problematiky. V první části práce srovnává legislativu, druhy památek a klimatické podmínky. Druhá část je věnována porovnání ochrany památek, jestli je dostatečná a případ z praxe.

tags: #bakalarska #prace #denisa #toborikova