Prof. PhDr. František Wald (9. ledna 1861 Brandýsek - 19. října 1930 Moravská Ostrava) byl významnou osobností české vědy, vysokoškolský pedagog a profesor teoretické a fyzikální chemie a chemické metalurgie. Jeho práce položila základy pro moderní chápání chemických procesů a jeho odkaz je dodnes inspirativní.
František Wald se narodil v hornické kolonii na Brandýsku. Jeho otec Gottlieb Wald byl mistrem železničních dílen a pocházel ze Saska. V roce 1866 se rodina přestěhovala do Kladna, kde František navštěvoval českou obecnou školu. Později pokračoval na české a následně na německé reálce v Praze. Po smrti otce získal stipendium od Státních drah, které mu umožnilo další studium.
Ve dvaadvaceti letech se oženil s Josefou Radkovskou. Jejich syn František Wald mladší se stal rovněž významným chemikem-metalurgem. František Wald měl kromě syna Františka i další děti: Ing. Jindřicha Josefa, Ing. Emila Antonína a Marii.
Po studiích a studijních cestách po Německu pracoval František Wald v letech 1882-1908 jako chemik a později jako vedoucí chemik v kladenských železárnách. V této pozici dosáhl značných úspěchů, stanovil nové analytické postupy a přihlásil několik patentů. Přestože byl ve své profesní dráze úspěšný, vnitřně jej tato práce zcela nenaplňovala. Ve volném čase se proto intenzivně zabýval teoretickými základy chemie.
Studoval soudobé odborné časopisy, jako například *Zeitschrift für physikalische Chemie* a *Annalen der Naturphilosophie*. V roce 1887 si začal dopisovat s předním německým chemikem Wilhelmem Ostwaldem. V jeho časopise publikoval svou první odbornou práci *Über den zweiten Hauptsatz* (O druhém termodynamickém zákonu).
Od roku 1889 vedl korespondenci s profesorem teoretické fyziky na pražské německé technice, Ernstem Machem. Dále si dopisoval s francouzským fyzikem Pierrem Duhemem, který se zasloužil o šíření Waldových prací ve francouzském odborném tisku. V roce 1895 navázal korespondenci s americkým chemikem Josiah Willardem Gibbsem, autorem pojmu chemických fází.
V roce 1908 byl František Wald jmenován profesorem teoretické a fyzikální chemie na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze. Současně se stal ředitelem 2. ústavu anorganické chemie. V letech 1919-1920 byl zvolen rektorem ČVUT. Během svého působení na ČVUT sice nezaložil vlastní školu, ale významně přispěl k rozvoji chemického vzdělávání.
Během své akademické kariéry se potýkal s problémy, například s hospodařením školy, kdy jeden z jeho asistentů rozkrádal vzácné kovy. V roce 1928 ho postihla mozková mrtvice.
Vědecký přínos Františka Walda
František Wald se ve své vědecké práci zabýval analytickou chemií, fyzikální chemií a metalurgií. V oblasti teoretické chemie kriticky zhodnocoval důraz na induktivní postupy myšlení. Odmítl například atomovou teorii Johna Daltona pro její hypotetičnost a byl silně ovlivněn empiriokriticismem Ernsta Macha.
Vyvinul vlastní aprioristickou deduktivní teorii, jejíž první verzi založil na složité soustavě parciálních lineárních diferenciálních rovnic. Druhou verzi pak opřel o matematický aparát vyšší algebry, využívaje soustavy lineárních homogenních rovnic, matice a determinanty.
Klíčové oblasti výzkumu:
- Teoretická chemie
- Fyzikální chemie
- Chemická metalurgie
- Analytická chemie
Po komunistickém puči v roce 1948 byla jakákoliv zmínka o jeho vědecké práci z ideologicko-filozofických důvodů potlačena. Nicméně, v současnosti je dílo Františka Walda znovuobjevováno a považováno za inspirativní v oblastech metodologie vědeckých experimentů, poměru induktivních a deduktivních metod a používání matematického modelování.
Jeho práce, jako například *Chemie fází*, *O směru samočinných lučebných reakcí* a *Základy theorie chemických operací*, jsou dodnes předmětem studia a diskuzí. Waldovy analytické metody jsou popsány ve stati prof. F. Čůty: *František Wald jako analytik*.
Petr Bouř, Jaroslav Šebestík, Martin Šafařík: Chemie a světlo (PŘEDNÁŠKA)
Vědecké dílo Františka Walda je klasickou ukázkou exaktního myšlení. Jeho práce v oblasti teoretické chemie a matematického modelování chemických procesů představuje cenný přínos pro vědu a jeho odkaz je stále živý.