Emil Zátopek, narozený 19. září 1922 v Kopřivnici, se stal jednou z největších postav historie vytrvalostního běhu. Jeho životní příběh je nejen o sportovních úspěších, ale také o houževnatosti, lidskosti a nelehkém postavení v politicky pohnuté době Československa.
Richard Askwith, britský spisovatel a novinář, který se sám věnuje běhu, sepsal životopis Emila Zátopka s názvem "Today We Die a Little: Emil Zátopek, Olympic Legend to Cold War Hero". Askwith byl v Praze na uvedení českého překladu své knihy a hovořil o své fascinaci touto českou legendou.
Askwithův zájem o Zátopka začal s jeho vlastním vztahem k běhání. "Jako běžec mé generace znáte Emila Zátopka. Byl to pro běžce svatý patron," vysvětluje Askwith. Zátopek byl pro něj nejen sportovní hrdina, ale i "úžasná česká postava", jejíž příběh ho vždy zajímal.
Od chudých začátků k olympijské slávě
Emil Zátopek se narodil do skromných poměrů jako sedmé z osmi dětí. Po ukončení základní školy ve čtrnácti letech nastoupil do továrny Baťa ve Zlíně, kde pracoval i během nacistické okupace. Právě zde se jeho životní dráha nečekaně stočila k běhání.
"Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo," vzpomínal Zátopek na svůj první závod v roce 1941.
Tento neočekávaný úspěch v něm zažehl vážný zájem o běh a brzy se stal součástí elitních běžců Baťova klubu. Již v roce 1944 překonal československé rekordy na tratích 2000, 3000 a 5000 metrů.
Zlatá éra a legendární výkony
Po druhé světové válce se Zátopek stal vojákem a reprezentoval Československo na mistrovství Evropy v roce 1946. Jeho olympijský debut přišel v Londýně v roce 1948, kde získal zlato na 10 000 metrů a stříbro na 5000 metrů.
Vrchol jeho kariéry nastal na olympijských hrách 1952 v Helsinkách. Zde dosáhl něčeho, co se dodnes nikomu jinému nepodařilo: vyhrál zlaté medaile v běhu na 5000 metrů, 10 000 metrů a neuvěřitelně i v maratonu, který běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplín zároveň překonal olympijský rekord.
Jeho vítězství v maratonu bylo legendární. Po úmorných prvních patnácti kilometrech se zeptal britského soupeře Jima Peterse, který držel světový rekord, co si o tempu myslí. Peters, ve snaze Zátopka zmást, odpověděl, že tempo je "příliš pomalé". Zátopek na to reagoval zrychlením a bezpečně zvítězil.
Unikátní styl a filozofie
Zátopkův běžecký styl byl velmi charakteristický a odlišný od tehdejších představ o efektivitě. Jeho hlava se často kymácela, tvář zkřivená námahou, což mu vyneslo přezdívky jako "Emil Hrozný" nebo "Český expres". Na otázky ohledně svého výrazu údajně odpovídal: "To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení."
Jeho tréninkové metody byly stejně neortodoxní jako jeho styl. Trénoval v jakémkoli počasí, často v těžkých vojenských botách, aby si v závodě připadal lehčí. Experimentoval s intervalovým tréninkem, který se později stal základem tréninkových programů mnoha atletů.
Zátopek byl také známý svou přátelskou a hovornou povahou. Často navazoval přátelství s ostatními běžci a snažil se s nimi komunikovat, přestože neměl formální jazykové vzdělání. Mluvil plynně šesti jazyky a hovořil i dalšími.
"Je lepší trénovat za špatných podmínek, protože rozdíl pak bude obrovskou úlevou v závodě," říkal Zátopek, což odráží jeho filozofii vytrvalosti a překonávání překážek.
Vzestupy a pády v politickém víru
Vysoký profil Emila Zátopka ho bohužel vystavil i politickým tlakům. V roce 1968 odmítl podpořit sovětskou okupaci Československa, což vedlo k jeho vyloučení z armády a Komunistické strany. Následně pracoval jako dělník při hloubení studní, žil v maringotce a byl odloučen od rodiny.
Richard Askwith popisuje, jak se Zátopek potýkal s politickým tlakem: "Nemohli ho zlomit, ale podařilo se jim ho zmanipulovat, aby trochu ustoupil a pak ještě víc. Myslím, že sám cítil, že udělal kompromisy." Tato životní etapa je v ostrém kontrastu s jeho sportovní kariérou, kde nikdy nepřipustil bolest a nikdy se nevzdal.
Jeho manželka Dana Zátopková, sama olympijská vítězka v hodu oštěpem, s ním sdílela jak slávu, tak těžké časy. Jejich vztah byl plný lásky a vzájemného respektu, i když se občas hravě pošťuchovali.
Jak Emil Zátopek zaběhl ZÁVOD STOLETÍ
Odkaz
Emil Zátopek zemřel v roce 2000 ve věku 78 let. Zanechal po sobě nesmazatelnou stopu v historii sportu a stal se symbolem vytrvalosti, odhodlání a lidskosti. Jeho příběh nadále inspiruje běžce i nesportovce po celém světě.
Kniha Richarda Askwitha přibližuje Zátopka nejen jako sportovce, ale i jako člověka, jehož život byl úzce spjat s osudy Československa. Jak sám autor říká, "skvělý na Emilově příběhu je, že je celý protkán příběhem Československa ve dvacátém století, se vší slávou a tragédií, kterou to s sebou nese."