Z maturitní zkoušky z literatury má mnoho studentů strach. Ten je však poměrně neoprávněný - když nepodceníš přípravu a zvládneš přečíst alespoň část všech knih (s jejichž výběrem si dáš také trochu práce), máš napůl vyhráno. Vedení čtenářského deníku, nebo jakési stručné sepsání důležitých informací o knize by mělo být naprostou samozřejmostí.
Výběr knihy pro seminární práci
V první řadě je stěžejní správný výběr knih. Učitelé českého jazyka a literatury obvykle poskytují studentům velký seznam literárních děl, ze kterých je možné vybírat. Nezapomínej si do svého výčtu knihy jen tak bez rozmyslu a dodrž tři následující pravidla:
- Vyber co nejvíce titulů od stejného autora, ulehčíš si tím učení části o jeho životě.
- Pokud tě příliš nebaví číst, vyber si raději kratší knihy.
- Důležité je, aby byl pro tebe příběh poutavý.
Struktura zápisu o knize
Samotný zápis je vhodné si rozdělit na tři základní části. První část bychom mohli nazvat jakousi hlavičkou, ve které shrneme to nejdůležitější, co o díle víme. Druhá část zápisu je tvořena povídáním o autorovi. Zde bys měl mít uvedeno vše o jeho životě, vzdělání i dalším pracovním působení. Vhodné je zařadit také něco o období, ve kterém autor psal, případně zmínit některé z jeho nejbližších kolegů. Poslední část pak tvoří souhrn děje knihy. I když se může zdát, že pro zhotovení této kapitoly je opravdu nutné knihu dočíst, není tomu tak. Pokud tě příběh jednoduše nezaujal a dočtení by bylo spíše utrpením, dohledej si jeho pokračování a závěr na internetu.
V dnešní době je těžké najít dítě nebo dorostence, který dá přednost knize před počítačem nebo televizí, přestože je to velmi důležitá součást života. Knihy jsou nejen „nudná“ součást vyučování, ale především nám pomáhají rozvíjet svou fantazii, můžeme se z nich naučit mnoho o lidské povaze i pochytit užitečné postřehy a zkušenosti do života. Na druhou stranu není dobré neopouštět fiktivní světy, protože by se mohlo stát, že takový člověk ztratí pojem o tom co je realita a co smyšlenka. Literatura nám poskytuje všeobecný rozhled, zlepšujeme si jejím prostřednictvím slovní zásobu a poskytuje nekonečné náměty k rozhovorům. Každý si jistě všiml, že mluvit s člověkem, který je sečtělý je mnohem příjemnější než mluvit s někým bez jakéhokoliv názoru, objektivního přístupu, a který mění své výroky podle toho, co zrovna slyšel v hospodě. Díky literatuře se na určitou chvíli mohu vžít do pocitů jiné osoby, a kdykoliv se vrátit zpět do reality pouhým zavřením knihy.
Karel Čapek a jeho dílo R.U.R.
Tématem seminární práce je utopické drama RUR, kterou zná alespoň povrchně každý, kdo se s tvorbou Karla Čapka vůbec setkal. Slovo „Robot“, který vznikl už v roce 1920 v Čapkově dramatu RUR, je nyní hojně používán ve všech zemích světa obzvlášť v zemích, kde je rozvinuta informační technologie. Dá se tedy říct, že toto dílo je velmi nadčasové a má důležitý význam nejen v literární oboře, ale i v oboru technologicko-informačním. Bohužel, jen velmi málo kdo zná původ slova „Robot“, přestože ho velmi často slyší, a má možnost se seznámit s tímto geniálním dílem. Nejčastěji požívané metody v této práci jsou interpretace a analýza textu. Cílem této seminární práce je poskytnout čtenáři informace, které mu případně umožní nahlédnout a správně pochopit Čapkova idea a varování skryté v této dramatu. Po úvodním nastínění problematiky a položení základních otázek se budeme v první části práci zabývat o osobnosti Karla Čapka jeho tvůrčí životopis obzvlášť Čapkův dramatické tvorby. V druhé části práce se zaměříme na popis a stručnou interpretaci dramatu RUR. Zahrnuje sem 4 podkapitoly zaměřené na rozbor díla a jeho ohlas ve společnosti.
Život a dílo Karla Čapka
Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích do rodiny praktického lékaře Antonína Čapka jako nejmladší dítě. Vyrůstal se sestrou Helenou a bratrem Josefem. Rodinné prostředí nebylo příliš harmonické, protože Čapková matka Božena Čapková byla nevyrovnaná exaltovaná osobnost a vztah rodičů tím velmi trpěl. V roce 1900 se k rodině natrvalo přestěhovala babička Helena Novotná. Rodinné prostředí tím dostalo potřebnou stabilitu. Čapek na svoji babičku velmi často vzpomínal a otevřeně přiznával, že jej v životě i v tvůrčí činnosti velmi ovlivnila. Hluboký obdiv cítil Čapek i ke svému otci. Malý Karel se během dětství několikrát stěhoval, naposledy poté, co otec prodal majetek v Hronově a Úpici a přesídlil s celou rodinou do Prahy. V říjnu 1909 nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Během studia strávil několik měsíců na studijní stáži nejprve v Berlíně a posléze v Paříži. Doktorem filozofie byl jmenován v listopadu 1915. V té době nebyl kvůli zdravotním důvodům odveden na bojiště První světové války. Přestože se jí nezúčastnil osobně, zůstala pro něj tzv. Velká válka celoživotním traumatem. Vystupoval od té doby jako pacifista, a tedy absolutní odpůrce násilí.
V roce 1920 je uvedena hra R.U.R., ve které se Čapek pouští do sféry sci-fi. Častokrát se pro něj právě podoba žánru sci-fi nebo fantasy stane platformou pro vyjádření veskrze aktuálních myšlenek. Hra je zajímavá i tím, že světu dala slovo robot. Autorem tohoto slova ale byl Čapkův bratr Josef. Po několika krátkodobých zaměstnáních nastupuje společně se svým bratrem Josefem v dubnu 1921 do pražské redakce Lidových novin, ve které setrvá až do konce svého života. Krátce před nástupem do Lidových novin se při divadelním představení Holčička v divadle na Smíchově seznamuje s mladičkou teprve sedmnáctiletou herečkou Olgou Scheinpflugovou, kterou si vyhlédl jako Mimi do hry Loupežník (1920). „Chtěl, abych mu přečetla Mimi v Loupežníku, protože prý mám hlas jako pták (později přiznal, že to byla záminka) …“ Jejich vztah trval celých osmnáct let a byl velmi komplikovaný. Vztahu s Olgou nepřála zejména Čapkova rodina. Po velmi prudkém počátečním vzplanutí došlo v jejich vztahu k určitému ochlazení. V roce 1922 se osobně seznámil s prezidentem republiky Tomášem Garrigue Masarykem. A opět to byl počátek celoživotního přátelství podloženého sdílením stejných ideálů a mravních principů. Vyvrcholením tohoto přátelství byl vznik memoárových Hovorů s T. G. Do konce dvacátých let ještě Čapek vydává několik různorodých děl. K těm nejproslulejším se řadí Továrna na Absolutno vydaná v roce 1922, drama Věc Makropulos, která byla uvedena v tomtéž roce a román Krakatit z roku 1924. Všechna tři díla spojuje volba žánrů sci-fi a fantasy, na jejichž půdorysu Čapek otevírá velké morální otázky, jako je touha po nesmrtelnosti nebo absolutní moci. Navíc se všech projevuje Čapkův rezervovaný postoj k vědeckotechnickému vývoji. Čapek se ovšem nevyjadřoval jen prostřednictvím svých dramat a románů. Jako žurnalista se věnoval hodně aktuálním společenským i politickým problémům. Například svůj postoj k fašismu definoval v roce 1926 ve článku Čeští spisovatelé - proč mlčíte (Lidové noviny, 19. 6.
V druhé polovině 20. let se stal členem Národního divadla. V roce 1925 byl jmenován do stálého výboru pro literaturu a umění při Společnosti národů. V roce 1927 se stal předsedou pražského Penklubu. Poté cestoval po Holandsku. V roce 1930 se zúčastnil zasedání Společnosti národů. V březnu 1931 se vzdal předsednictví pražského Penklubu. V roce 1932 se stal spoluzakladatelem a členem výkonného výboru Společnosti českých spisovatelů, umělců a vědců na pomoc dětem strádajících za hospodářské krize. V červnu 1935 na mezinárodním sjezdu Penklubu v Barceloně ho předseda světové federace Penklubů H. G. Wells navrhl za svého nástupce, ale Čapek ihned odmítl. Na konci června se v Paříži zúčastnil mezinárodního kongresu spisovatelských organizací na obranu kultury. V červenci cestoval s Olgou a přáteli po Dolomitech automobilem. Na této cestě požádal Olgu o ruku. 26. srpna 1935 se Karel Čapek oženil s Olgou Scheinpflugovou na vinohradské radnici. V únoru 1936 se zúčastnil konference Společnosti národů v Ženevě, kde přednášel o přirozené úloze humanitních věd v současném světě. V únoru 1937 navštívil Edvarda Beneše na Pražském hradě. V červnu 1937 se s Olgou zúčastnil kongresu Penklubu v Paříži, kam byl pozván jako čestný host. V létě 1937 cestoval s Olgou a s přáteli automobilem po Rakousku, Švýcarsku a jižní Francii. V lednu 1938 se zúčastnil tryzny za T. G. Masaryka. Na přelomu března a dubna 1938 zprostředkoval neoficiální, ale otevřené německé stanovisko na politickou situaci. Na začátku června podepsal dopis členů československé sekce mezinárodní asociace spisovatelů na obranu kultury. 21. června 1938 se zúčastnil slavnostního večera v Národním divadle, kde se udělovala státní cena za literaturu. V srpnu 1938 se zúčastnil mezinárodního kongresu PEN klubů v Praze. V září 1938 zprostředkoval jednání s německými diplomaty. V říjnu 1938, po Mnichovské dohodě, kdy francouzské a anglické vlády vydaly Československo Hitlerovi, se Čapek stáhl do ústraní. V listopadu 1938 se objevil v tisku dopis, ve kterém se zúčastnil kampaně proti své osobě. V polovině prosince ulehl s těžkým zápalem plic a 25. prosince 1938 zemřel. Jeho žena Olga později popsala jeho poslední dny: „...pak už jen tma za okny a věděli jsme, že byla tma v něm.“ V den jeho pohřbu pronesla jeho žena Olga, že nadlouho přišel konec slušného a rozumového světa. Velmi ho zasáhlo, když se dozvěděl, že se německá armáda chystá obsadit zbytek Československa a že Francie a Anglie vydaly Československo Hitlerovi. Vždy věřil v demokracii a v platnost smluv. Bavily ho události, jestliže demokratická velmoc zruší dané slovo. Jeho smrt byla způsobena bacily a dlouhotrvajícím rozčílením. V národní katastrofě.
Rozbor dramatu R.U.R.
Jedno ze svých prvních dramatických děl R.U.R. napsal Karel Čapek v roce 1920. Hra, která je známá po celém světě mimo jiné proto, že v ní vzniklo slovo robot, reaguje na 1. světovou válku a s ní spojený technický pokrok. Čapek psal RUR s úmyslem oslovit nejen české diváky, ale celý svět. V české literatuře to rozhodně není obvyklé. Byl vlastně teprve druhým spisovatelem, který si vytyčil tento cíl. Prvním byl Jan Ámos Komenský, který promlouval k celé kulturní Evropě. Od té doby měli čeští spisovatelé docela jiné starosti. Svá díla psali v době, kdy byla budoucí existence češtiny a českého národa vůbec značně nejistá. Tomu odpovídalo i zaměření jejich děl - na problémy našeho národa. Čapkovo drama RUR se ve své době stalo i přes občasné nepochopení nejúspěšnějším dramatem evropských scén. Ve svých dílech se Čapek zabývá filosofickými otázkami, které jsou v té době aktuálnější, než kdy před tím. Roboti jsou symbolem nepřemýšlejících zmanipulovatelných lidí, kteří poslušně dělají, co se jim rozkáže. Rozkážou-li jim lidé bojovat v nesmyslných válkách, jdou a bojují. Zabíjí. Je možné, aby se takto v budoucnu choval i člověk? Jasně cítíme Čapkův strach, že ano. Zde se objevuje první varování světu. Varování proti zmechanizování života, které nutně povede k unifikaci lidí a výrobě mas. Jak aktuální byla tato jeho obava, ukázalo 20. století.
Drama má klasicky tři dějství. Neobvyklá je však poměrně dlouhá předehra, která je však nutná, aby uvedla diváka do děje. Nejedná se vlastně ani tak o děj, jako o to, že mu musí být šikovně naservírován nějaký fakt, tak aby ho přijal. Každá utopie dává nejprve k uvěření nějaký fakt, nějaké dogma, z něhož pak vychází a pracuje s ním. V našem případě je tímto faktem to, že lidstvo dokázalo vytvořit roboty, kteří za něj a na něj pracují. Zajímavá je forma dialogů. Poprvé nechal své postavy říkat myšlenky filosofické, které se v normální řeči běžně nepoužívají. I přes to, že se tyto věty hodí spíše do esejů, plyne konverzace velmi lehce, není v ní ani náznak jakési šroubovanosti.
Do továrny R.U.R. přijde Helena Gloryová, seznamuje se s lidmi v továrně - s centrálním ředitelem Dominem a jeho kolegy, dr. Gallem, dr. Hallemeierem, ing. Fabrym, konsulem Busmanem a stavitelem Alquistem, kteří se do Heleny zamilují.
Dějová linie
Předehra: V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky.
I. dějství: O deset let později je Helena v salonu se svou chůvou a hovoří o robotech. Heleně je umělých lidí líto, ale chůva se jich štítí. Domin přijde Helenu navštívit a předá jí dárky od kolegů. Sám jí věnuje dělovou loď Netimus kvůli probíhající revoltě robotů, o které ona však mnoho neví. Helena v trezoru najde spisy starého Rossuma, jenž s výrobou robotů začal a spisy spálí. V dobré náladě přichází Domin a jeho kolegové, protože má dorazit loď a na ní lidé.
II. dějství: Helena se přizná, že spálila všechny Rossumovy listiny, což byla jejich jediná šance na vykoupení. Fabry zapojí do železné brány elektřinu, čímž pár robotů zničí. Po chvíli Busman pod vlivem alkoholu z továrny vyjde s penězi a úmyslem lidi uvnitř vykoupit za peníze. Ale Fabry nestihne včas vypojit elektřinu, takže je zabit elektrickým proudem.
III. dějství: Alquist sedí ve své laboratoři a snaží se odhalit tajemství života, aby mohli roboti své druhy vyrábět. Roboti jej přemluví, aby jednoho z nich zkoumal, tak jej skutečně rozebere. Pak usne a probudí ho smích. Myslí si, že se vrátili lidé, ale pak vidí, že to jsou pouze roboti.
Charakteristika postav
Zajímavá jsou už jejich jména. V čele továrny stojí Domin. Jeho jméno pochází z latiny - dominus znamená v latině pán. Jméno technického ředitele Ing. Fabryho je také z latiny a to ze slova faber. Dr. Gall je vedoucím výzkumného oddělení. Jeho jméno je odvozeno od stejného člověka, jako jméno hlavního hrdiny Bílé nemoci - Dr. Galéna, totiž od starověkého řeckého lékaře Galléna z Pergamu. Komerčním ředitelem RUR je doktor Busman, jeho jméno pravděpodobně pochází z anglického slova businessman. Psychologií a výchovou robotů se zabývá Dr. Hallemeier. Jen jméno stavitele Alquista zůstává nerozřešeno. Jsou možné dvě varianty jeho výkladu: První je odvozením od španělského slova „el quisto“, které znamená „oblíbený“. Alquist je jediný člověk, kterého roboti ušetří. Potřebují totiž někoho, kdo by jim znovu objevil tajemství jejich výroby a rozhodnou se pro Alquista, protože pracuje jako oni, rukama.
Jméno Helena je již od dob Heleny trojské symbolem ženské krásy a ženy, pro kterou jsou muži ochotni zemřít. Bylo tomu tak u trojské Heleny, je tomu tak i u hrdinky RUR. Služka Nanna, je poslední postavou, této skupinky, reprezentující lidstvo, nicméně postavou velmi důležitou. Je podobná služce Fance z Loupežníka, stejně jako se podobá i Matce nebo také ženě trpící Bílou nemocí… Je zástupcem prostých lidí, nechápe mnoho, ale má strach s přílišné troufalosti člověka.
To, že jsou jména a zřejmě i národnosti jednotlivých postav hry odlišné, bylo autorovým záměrem. Karel Čapek ukázal na každé ze svých postav jinou vlastnost, jinou zálibu. Dr. Gall je lékař, Ing. Fabry technik, Dr. Čapek zde vyzdvihuje, jak je krásné, když mají lidé rádi svůj obor, když je těší práce v něm. Ukazuje tu obrovskou podnikavost člověka, jeho neustálou touhu tvořit. Každá z těchto postav představuje jeden životní postoj. Nejsou prokreslené, známe vždy jen jejich základní vlastnosti, to nám umožňuje chápat je tak, jak si to přál autor.
Zcela zvláštní postavení má mezi ostatními stavitel Alquist. Jako jedinému je mu dovoleno přežít. Je jediným z lidí, který i přes to, že na svět pracují roboti, se práce nevzdává. Je stavitelem, jeho profese má i symbolický význam - tvořit… Lidé vždy pracovali, proč se najednou práce zříkají. Alquist byl Čapkem od počátku vyvolen - má plno dobrých vlastností, divákovi je od počátku sympatický. Dokonce se dozvídáme, že miluje květiny, to nám do tohoto dramatu, odehrávajícím se v přetechnizovaném světě, nesedne. Literární teoretici se domnívají, že postavou Alquista se Karel Čapek dále zabýval i po napsání dramatu, až ji nakonec ztvárnil znovu a propracovaněji v postavě Dr. Galéna v Bílé nemoci.
Helena Gloryová je jednou z klíčových postav pro děj hry, přesto jí Karel Čapek nevěnuje takovou pozornost. Ve hře je spíše symbolem - symbolem ostatních žen po celém světě - krásných, ale neplodných. Zbytečných, odsuzujících lidstvo k zániku. Pro děj hry, je velmi důležitá. Už v předehře se dovídáme, že je proti výrobě robotů. Na rozdíl od Nány nebo Alquista se však neomezuje jen na pasivní odpor. Když vidí, že lidstvo hyne, zničí recept na výrobu robotů. Je to gesto. Gesto ženy, která sama nemůže mít děti, ale přesto brání svůj rod. Právě proto, že si uvědomuje situaci, že lidstvo vyhyne i kvůli ní, je asi nejtragičtější postavou hry.
EP129 karel čapek - r.u.r.
Historie knihtisku
Vynález knihtisku je považován za jeden z nejdůležitějších objevů v dějinách lidstva. Přispěl velkou měrou k vzdělanosti a obecnému pokroku lidstva, když umožnil rozšíření děl mezi širší společnosti, než tomu bylo u rukopisných děl. V roce 175 našeho letopočtu byla na císařských dvorech v Číně vyvinuta metoda, která umožnila učencům zachovat vyhlášky, básně i historické odkazy pro budoucnost. Texty byly vysekávány do kamenných desek, na které se přitiskl vlhký papír. Ten byl potírán černou tuší, takže text se objevil bílý na černém podkladu a mohl být šířen po celé zemi. Později začali používat místo kamenných tabulí dřevo. Znaky byly zrcadlově obráceny a obarveny. Písmena pak byla otištěna na papír. Touto metodou se tiskly nejen náboženské a vědecké texty, ale také hrací karty, kalendáře a dokonce i papírové peníze. Z této doby se zachovala kniha z roku 868, která se nazývá Diamantová sutra. Ta je dnes považována za nejstarší dochovanou tištěnou knihu světa.
Vylepšení, se kterým přišel Gutenberg, spočívalo v tom, že písmena byla z kovu a s vlastním odlévacím strojem mohl vytvářet nová a nová identická písmena, která pak skládal do slov a vět. Takto poskládané stránky se pak mohly tisknout několikrát. V 2. polovině 15. století byly podmínky pro knihtisk po stránce kulturní i technické příznivé. V době vlády Jiřího z Poděbrad se české země úspěšně rozvíjely a obnovovaly vztahy s okolními státy, které byly dříve zanedbávané. Praha se stala střediskem obchodu a řemesel a v roce 1381 bylo zde otevřeno první papírnictví. O knihy se začala zajímat širší populace a neomezovala se jen na vyšší vrstvy. Jedna z nejstarších tištěných knih byla Kronika Trojanská, byla ještě donedávna považována za nejstarší prvotisk českého původu. Bylo však dokázáno, že tato kniha nebyla vytištěna před koncem 60. let 15. století. Do Brna jako třetího města uvedli knihtisk Konrád Stahel a Matyáš Preinlein roku 1486, kteří zpočátku pracovali anonymně a svá jména na knize uveřejnili až roku 1491. Předpokládá se, že tiskaře na Moravu pozval olomoucký biskup Jan Filipec s příslibem, že budou tisknout pro potřebu diecéze. Pro nedostatek objednávek si vydělávali tiskem latinských učebnic. Také pravidelně vydávali kalendáře s návodem na pouštění krve. Jejich první tiskárna, ze které vyšlo 23 prvotisků, o kterých se ví, byla zavřena v roce 1499. Praha byla čtvrté město, do kterého města se knihtisk dostal. Od roku 1487 tu působili tři tiskaři - Jonata z Vysokého mlýna, Jan Kamp a Beneda. Jan Kamp byl z nich nejplodnější. Pracoval v tiskárně Jana Severína, která působila i v 16. století. Celkem bylo u nás vytištěno 51 prvotisků.
V 17. a 16. století stoupla poptávka po knihách. Kniha se stávala denní potřebou a šiřitelem nových myšlenek. Už se nepodobají rukopisům a zmenšuje se jejich formát. Vzniká několik nových druhů písma, například švabach, kterým se v Česku psalo až do konce 18. století. Změnilo se i formální vybavení knihy. Ruční výroba byla postupně nahrazena tištěnými ozdobnými prvky. Z počátku převládala dřevorytina, kterou v 18. století vytlačila mědirytina. Začalo se vydávat více publicistické literatury než knih. Od poloviny 16. století, se vytvořily dvě hlavní tendence, na jedné straně nádherná umělecká literatura a na straně druhé levné knihy pro širokou veřejnost jako spotřební předmět. V 18. století hlavně v 2. polovině se tiskaři začínají přiklánět k jednoduchosti, snaží se zefektivnit práci a zlevnit knihu. Knihtisk je ovlivňován osvícenstvím a racionalismem, ale vznikají i nádherná ilustrovaná díla. K revoluci v knihtisku vedl především vzestup literární produkce na přelomu 18. a 19. století. V českých zemích pokračoval úpadek tištěné knihy. Nejčastěji vycházely knihy náboženského charakteru psané švabachem a frakturou v němčině nebo latině. Vlivem národního obrození se začínají objevovat významná historická a jazykovědná díla. Vydávají se převážně užitkové střízlivé knihy bez zvláštního vkusu, přesto znamenaly obrovský vývoj českého písemnictví.
Žánry beletrie
Science fiction je žánr, ve kterém hrají roli převážně technologie, přírodní jevy nebo neznámé formy života. Děj je často zasazen do prostředí vesmíru, budoucnosti nebo alternativní historie. Za zakladatele tohoto žánru jsou považováni Jules Verne, který se věnoval spíše technologické sci-fi a Herbert George Wells, zaměřující se spíše na vliv technologií na člověka.
Fantasy je žánr, založený především na představivosti čtenáře, magii, nadpřirozených bytostech, nebo na extrémně silné osobnosti, často s chováním a vzhledem netypickým pro lidi. Klasické fantasy vzniklo v druhé polovině 19. Století ale masivnější nástup přišel s díly J. R. R. Tolkiena a R. E. Howard.
Cestopis je žánr nacházející se na pomezí umělecké a publicistické literatura. Obsahují popis cest a obvykle i charakteristiku a zvláštnosti národa a státu, do kterého autor přijel. Hodnotné cestopisy vznikaly už ve starověku a středověku.
Detektivní román má vždy zápletku založenou na zločinu, po jehož pachateli, detailech, způsobu provedení nebo motivu pátrá detektiv, ať už soukromý nebo policista. Autor musí postupovat logicky, aby čtenář mohl sledovat postup jeho dedukce ze stop.
Dobrodružná literatura je označení pro žánr, který se vyznačuje poutavým a napínavým dějem odehrávajícím se často v exotických krajinách.
Historický román je často zasazen do vzdálenější minulosti, především do období velkých historických změn.
Cílem hororu je vyvolat u čtenáře pocit strachu a děsu. Obvykle tedy není hlavní prioritou takového románu děj, ale především napínavost a schopnost vyvolat šok. Často se odehrávají v temných lesích, případně na předměstích a v malých vesničkách na venkově. Je často považována za pokleslý žánr, jelikož jeho smyslem je vyvolání negativních emocí. Hlavními zástupci jsou Edgar Allan Poe a Stephen King.
Legendy, mýty a pověsti jsou smyšlené příběhy, z nichž některé mohou být založeny na pravdě.
Literatura faktu je způsob literárního zpracování užívaný při literární tvorbě na zpracování událostí dějinných i současných a vědeckých materiálů. V širším pojmu se užívá pro škálu literatury nefiktivní, to je biografické, cestopisy, memoáry a deníky.
Pohádka je původně folklorní žánr, který je založen na básnické fantazii, zejména ze světa nadpřirozených jevů. Příběh samotný není vypravěčem prezentován jako pravdivý a posluchači zpravidla také nevěří, že by se mohl odehrát ve skutečnosti.
Psychologický román je typ románové tvorby, ve kterém je důležitý vnitřní stav hlavních postav, které jsou obvykle velmi složité. V Česku tento typ románů patří k těm nejkvalitnějším.
Satira je žánr, vyznačující se komičností, výsměchem, karikaturováním a ironií ke kritice nedostatků a záporných jevů. Často se objevuje v humoristické próze, například v románu Saturnin od Zdeňka Jirotky.
Průzkum čtenářských návyků
Ve své seminární práci se zaobírám vztahem mládeže k literatuře. Protože jsem dělala průzkum jen na našem gymnáziu, očekávala jsem, že budou mé výsledky poněkud odlišné. Začnu se shrnutím svých výsledků. Zjistila jsem, že studenti dávají přednost spíše televizi a počítači před knihou. Také průměrný počet knih, které přečtou za měsíc je poměrně nízký. Nejčastěji odpovídali, že nepřečtou ani jednu a druhá nejčastější odpověď byla, že přečtou jednu až tři. Většina udává jako důvod nedostatek času. Jen jeden dotazovaný zaškrtl možnost víc než deset. Na druhou stranu v jiné otázce velký počet lidí napsal, že s tím nejsou spokojeni. Nejpopulárnější žánr je fantasy, za ním následuje sci-fi a detektivky.
Dotazované jsem rozdělila do čtyř skupin. V první skupině mi odpovědělo deset dotazovaných. Dozvěděla jsem se, že obvykle přečtou jednu až tři knihy měsíčně nebo méně než jednu. Nejraději mají fantasy a sci-fi. Myslím si, že je to proto, že je to úplně jiný svět, ve kterém si mohou oddychnout a zapomenout na své problémy. Velmi oblíbená byla také dobrodružná literatura a válečné romány. Jejich volba mě nepřekvapila, protože v těchto žánrech bývá hodně akce a krve, která kluky v jejich věku přitahuje. Velká většina upřednostňuje film před knihou. Předpokládám, že hlavním cílem je úspora času, kterou kniha neposkytuje. Je velký rozdíl mezi dvouhodinovým sledováním nebo několikadenním čtením. Na druhou stranu toto zkracování vede k vynechávání detailů, které se později mohou projevit jako důležité. Knihy si shánějí především na internetu nebo si je koupí. Řekla bych, že je to hlavně pro jejich pohodlí. Je jednodušší si jí stáhnout nebo koupit, než si jí půjčit v knihovně nebo od známých s pocitem, že máte lhůtu, do které musíte knihu vrátit. Obvykle ji považují za zdroj zábavy, případně za výplň „mrtvého času“. Co jsem neočekávala je fakt, že se všichni jednomyslně shodli, že počítač je na prvním místě.
Druhá skupina zahrnuje 18 dotazovaných. Stejně jako v první skupině mnoho lidí napsalo, že přečte méně než jednu knihu nebo maximálně tři. Velmi často udávají jako důvod nedostatek času. Nejčastěji zvoleným žánrem jsou detektivní příběhy a fantasy. Za nimi následují psychologické romány a horory. Myslím si, že dívky mají tendenci vybírat si knihy, u kterých musí přemýšlet nebo se hlouběji zabývají charakterem člověka. Také z toho důvodu upřednostňují knihy před filmem. Můj názor je takový, že ženy celkově se raději oddávají fantazii, než aby zjišťovaly jen strohá fakta. Další důvod je přesně opačný než u kluků. Dívky mají rády detaily, které umožňují se lépe vtělit do postavy. Odpovědi u otázky, zjišťující kde získávají knihy, byly poměrně vyvážené. Nejčastěji však zatrhávaly, že si je kupují. Berou je jako zdroj zábavy, informací i jako výplň „mrtvého času“. Jsou spíše nespokojené s počtem přečtených knih, na druhou stranu nemalá část je spíše spokojená.
Ve třetí skupině jsem měla jen pět tázaných. Jejich nejoblíbenější žánr je bezpochyby sci-fi. Na druhém místě je fantasy a na třetím místě komiksy. Myslím si, že muži mají vždy sklon vybírat si knížky, které se odehrávají ve vzdálené budoucnosti nebo v paralelním světě. Odpovědi na otázku, zda mají rádi spíše knihu nebo filmové zpracování byly vyrovnané. Obvykle si je stahují z internetu nebo kupují. Znamenají pro ně především zdroj zábavy a informací, ale také jako předmět umění. S množstvím přečtených knih nejsou ani spokojení ani nespokojení.
Ve čtvrté skupině jsem měla 19 dotazovaných. Nejoblíbenější žánr byly detektivní romány, za nimi fantasy a jako třetí psychologické romány. Je zajímavé, že úplně stejné výsledky mi vyšly i u druhé skupiny. Mají rády film i knihu stejně, i když s malým příklonem k filmu. Nejčastěji si knihy půjčují v knihovně nebo si je stahují z internetu. Pokládají je za důležitý zdroj informací nebo jako výplň času. Velká část považuje čtení knih za povinnost, kterou musí splnit, kvůli škole. Jsou spíše nepokojené s tím, jak často čtou. Překvapilo mě, jak moc se výsledky skupin stejného pohlaví podobají. Já sama jsem za poslední tři roky prošla mnohými, občas i velmi razantními změnami vkusu. Jednoduše si nedokážu představit, že bych mohla mít stejné výsledky v patnácti jako nyní. Podobnost byla vidět převážně ve výběru žánrů, kdy pro první a třetí skupinu platilo, že nejoblíbenější bylo fantasy a sci-fi a u druhé a čtvrté skupiny to byly detektivní romány, fantasy a psychologické romány. Nikdo nezaškrtl cestopisy, a literaturu faktu.
Použitá literatura
- KNEIDL, Pravoslav. Z historie evropské knihy: Po stopách knih, knihtisku a knihoven. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989.
- Petrusek, M.; Vodáková, A. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. 1627 s.
- SKARLANTOVÁ, P. Interní komunikace: co a jak vylepšit. [online] 2005. [cit. 25-6-2015].
- TUREK, B.; KODL, J.; ŠÍMA, P. Aditiva, barviva, konzervační látky a riziko hypersenzitivity. In Příloha: Lékařské listy, 2011, č. 2, s. 8.