Rozvody a rozchody rodičů jsou v dnešní společnosti stále častější. S tím souvisí i otázka, jak nejlépe uspořádat péči o nezletilé děti. Jednou z možností je střídavá péče, kdy dítě tráví přibližně stejný čas u obou rodičů. Jaké jsou však zkušenosti a názory na tuto formu péče v České republice?
V situacích, kdy se rozhoduje o možnostech uspořádání po rozvodu, by všichni zúčastnění měli mít k dispozici spolehlivé informace o zkušenostech s jednotlivými variantami a také s výsledky výzkumů jejich vlivu na děti. Praxe je však častokrát jiná. Nejen rodiče a děti, ale často i soudy a sociální pracovníci k tématu přistupují pod vlivem stereotypů, příběhů celebrit, vlastních předsudků či přímo dezinformací. Dostat se přímo k výsledkům výzkumů je složité i pro soudce a sociální pracovníky, natož pro rodiče nebo děti.
Co říkají statistiky a výzkumy?
Upřímně řečeno, nikdo přesně neví, kolik dětí v České republice žije ve střídavé péči. Lidé stále častěji žijí v partnerstvích bez sňatku, takže jejich rozchody a následné dohody o uspořádání péče nemusí být vůbec nikde evidovány. Když jste v manželství, před rozvodem vás čeká nutnost dohodnout uspořádání porozvodové péče o nezletilé děti. Zástupcem dítěte (potažmo státu) je v tomto vyjednávání Orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) a dohodu stvrdí soud (nebo spíše častěji soud rozhoduje spor o uspořádání péče). Tyto případy eviduje statistická ročenka soudních agend a z ní plyne, že pro případ rozvodu bylo v České republice svěřeno do střídavé péče přibližně 16 % dětí (z celku dětí zasažených rozvodem v daném roce).
Jinou možnost odhadu nabízí výběrové šetření uskutečněné na vzorku žáků základních škol. Zde máme k dispozici data HBSC (Health Behaviour in Shool Aged Children) z roku 2010, v nichž lze zjistit, jaký podíl dětí ve školním věku uvedl, že mají druhý domov a žijí v něm alespoň 25 - 50 % času. V následujícím grafu jsou vyznačeny podíly dětí, které žijí buď v neúplné rodině, nebo ve střídavé péči z celku žáků věku 10 - 16 let ve vzorku z dané země.
Data jsou pochopitelně pouze orientační, neboť od roku 2010 se podíl rozsudků o střídavé péči významně zvýšil a novější data HBSC z roku 2014 a 2018 již střídavou péči neumožňují rozlišit. Podle výzkumu však střídavou péči vnímá jako lepší řešení než tu výhradní 39 procent Čechů.
Postoje veřejnosti a genderové rozdíly
Postoje veřejnosti ke střídavé péči jsou zřídka zkoumány, přesto tvoří důležitou součást problému porozvodové adaptace. Nejde totiž jen o preference rozvádějících se, ale celkové společenské klima, které ovlivňuje, do jaké míry budou aktéři stigmatizováni. Střídavá péče je a pravděpodobně stále bude kontroverzním tématem, neboť rozvod sám o sobě vytváří mnoho neřešitelných dilemat, z nichž většinou neexistuje jediné a dobré východisko. Naše výsledky ukazují, že i přes poměrně negativní obrazy střídavé péče v médiích není tato forma uspořádání českou veřejností plošně odmítána.
Samozřejmě zde existuje genderová nevyváženost, neboť rozšíření střídavé péče jde na úkor dosavadní praxe svěřování dětí převážně ženám. Z našich dat vyplývá, že střídavou péči považuje za vhodnou 32 % žen a 52-56 % mužů. V obou použitých šetřeních se podíly souhlasných odpovědí liší o několik málo procent a obě ukazují konzistentně na podstatný rozdíl podle věkových kategorií.
Otázka ve výzkumu EVS zněla: "Někteří lidé říkají, že pro dítě/děti je po rozvodu lepší být s jedním z rodičů, jiní jsou zase pro střídavou péči." A znění otázky v CHPS bylo: "Mnoho dětí v současnosti zažívá rozvod svých rodičů a je často těžké tyto situace nějak uspokojivě řešit. Rádi bychom znali Váš názor, i když se Vás třeba tato situace netýká, jak se díváte na různé možnosti uspořádání péče o děti po rozvodu."
Střídavá péče z pohledu rodičů
Na jaře 2019 proběhlo 60 rozhovorů s rodiči, 14 rozhovorů s institucionálními aktéry (OSPOD, právníci, psychologové) a 4 rozhovory s dospělými dětmi. Co předběžně z rozhovorů s rodiči plyne? Především a pochopitelně je střídavá péče naprosto jiným fenoménem pro otce a pro matky. Zatímco muži, s nimiž jsme hovořili, tvoří poměrně jednolitou skupinu, neboť střídavá péče (pokud s ní mají zkušenost) pro ně znamená obvykle dosažení jejich cíle, ženy mají postoje různorodější. Část usiluje o její zrušení, nebo je s ní velice nespokojená, část se s ní ztotožňuje.
Institucionální nastavení a kulturní rámce
Ačkoliv rozvod samotný je konfliktní situací a zdá se paradoxní očekávat spolupráci rodičů, kteří se rozcházejí, institucionální nastavení konflikt pomáhá rozdmýchat. Obě strany čerpají legitimitu z odlišných a protikladných kulturních schémat. Na jedné straně je logika intenzivního mateřství (ženy jsou více než století, chápány jako primárně propojené s mateřstvím - biologicky i psychologicky) na druhé straně rovnoprávnost postavení žen a mužů (muži jsou již několik dekád nabádáni k zapojení v rodině, vyrovnávání rolí). Zde nám šlo o obecnější kulturní, ideologické rámce, z nichž strategie vyjednávání o střídavé péči čerpají svá zdůvodnění.
Historický kontext a proměny rodiny
Zásadní proměny v pojetí partnerských vztahů můžeme historicky stopovat až k počátkům modernity, tedy přelomu 18. a 19. století, nicméně jejich akcelerace s proměnou genderových rolí, sexuality a důrazem na prožívání emocí je charakteristická pro druhou polovinu dvacátého století. Proměny rodičovství jsou historicky časovány podobně - k pozvolným změnám dochází již dvě století, nicméně během posledních padesáti let se některé aspekty proměňují fundamentálně - například počet dětí v rodině a s tím související přístup rodičů k jejich výchově. Nikdy v historii nebyla rodičovská praxe tolik reflexivním a problematizovaným jednáním - od početí hledáme informace a přemýšlíme o screeningových testech, vhodných formách porodu, očkování, plenkování, šátkování, vhodných školkách, školách a výchovných metodách.
Rostoucí křehkost a vypověditelnost partnerství se tedy dostává do protikladu s požadavky na rodičovství. Výsledkem jsou úvahy, jak se rozvádět a rozcházet tak, abychom co nejméně ubližovali svým dětem. Tyto úvahy nebyly v dřívějších dobách tak obvyklé - to, co bylo na rozvodu nejvíce problematické, byl slib věrnosti partnerů s transcendentní garancí skrze svátost manželství. Situace dětí byla pochopitelně také předmětem morálních úvah, ale až v druhém plánu. Ostatně v patriarchální rodině byly děti po rozvodu automaticky považovány za předmět otcova rozhodnutí. Nyní spolu s tím jak opouštíme představu, že manželství by mělo vytrvat alespoň kvůli dětem začínáme uvažovat nad tím, zda se lze rozejít jako rodiče. Postupně přibývá hlasů, které říkají: jako partneři se můžete rozejít, ale jako rodiče jste stále propojeni. Střídavá péče tak vytváří novou podobu vztahů, jdoucích napříč tradičními kategoriemi manželství, partnerství, rodiny, příbuzenství, péče, lásky a zodpovědnosti.
Výchova dětí ve střídavé péči
Střídavá péče: Mýty a fakta
Z rozsáhlého přehledu zahraniční literatury plyne, že tvrzení o obecné škodlivosti střídavé péče nejsou v souladu s naprostou většinou dat. „Mnoho českých odborníků vám ale řekne, že je průměrné výsledky nezajímají, že pro ně každé dítě představuje originál. To zní sice pěkně, ale představte si, kdyby vašeho onkologa nezajímaly výzkumy rakoviny a léčil vás svým originálním způsobem,“ komentuje Fučík argumenty, s nimiž se setkal při prezentaci výsledků mezi profesionály v justici. „Částečně je to pravda. I když v České republice probíhají rozsáhlé výzkumy školní mládeže (například PISA, HBSC), nedokážeme je využít pro rozumnou diskusi o důsledcích rozvodů, protože z těchto dat víme, zda děti pijí energetické nápoje, ale nevíme, jestli žijí doma s vlastním otcem,“ povzdychl si s nadsázkou Fučík.
Proto je z podle sociologů z FSS MU užitečné začít důkladným přehledem o tom, co se o střídavé péči ví v zahraničí. Další aktivity jejich výzkumu zahrnují také hloubkové rozhovory s rodiči, dětmi a profesionály, s cílem popsat praxi střídavé péče v České republice tak, aby jí lépe porozuměli rodiče i soudci či sociální pracovníci. Sociologové z MU zjišťovali, zda dětem škodí střídavá péče.
Bydlet raději u jednoho z rodičů, nebo střídat pobyt u obou? To je dilema, které řeší každým rokem desítky tisíc českých rodičů i dětí, když se rodina rozpadá. Odborníci z fakulty sociálních studií se snažili zodpovědět tuto otázku přehledem zahraničních výzkumů.
První významný výzkum na téma střídavá péče o děti začíná v těchto dnech na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity (FSS MU). Podle výzkumu však střídavou péči vnímá jako lepší řešení než tu výhradní 39 procent Čechů. Sociologové proto nyní hledají partnery, kteří se pro tuto formu výchovy dětí rozhodli, aby jim popsali své zkušenosti a názory a hlavně to, jak taková výchova v praxi vypadala a jak ji hodnotí.
Střídavá péče se může zdát jako okrajové téma, ale jde přitom o fenomén, do nějž se promítají zásadní změny v prožívání partnerství a rodičovství za posledních padesát let. Roste křehkost partnerství, ale lidé zároveň hlouběji prožívají závazek rodičovství. Je to protiklad, který zároveň se změnami v pojetí výchovy a s měnícími se rolemi mužů a žen v rodině postupně vede k hledání způsobu, jak skloubit možnost ukončení partnerství s nezrušitelností role rodiče,“ říká Petr Fučík z Ústavu populačních studií FSS MU, jenž výzkum vede.
Zatímco zahraniční badatelé už zkoumali různé aspekty života rodin se střídavou péčí, v Česku data chybí. Nový výzkum bude kombinovat výsledky reprezentativních šetření, například Evropské studie hodnot a výzkumu s názvem Dynamika změny v české společnosti, s osobními rozhovory a kvalitativními výzkumnými technikami.
