Školní systém ve Velké Británii je v každé části země trochu odlišný, protože se vyvíjel separátně pod řízením dané zemské vlády. Britská vláda řídí systém v Anglii, Skotský kabinet ve Skotsku, Velšská vláda ve Walesu a systém Severního Irska řídí vláda Severního Irska.
Vzdělání je ve Spojeném království povinné pro všechny děti ve věku od 5 do 18. let. Tzv. věk školní docházky (“outgoing age”) byl do roku 2015 nižší a to na hranici věku 16 let.
Počátek tvorby školského vzdělávacího systému sahá do 18. století. Ve třicátých letech 19. století začala liberální vláda vkládat do vzdělání první veřejné peníze. O zavedení povinné školní docházky ve Velké Británii bylo diskutováno v roce 1870 na regionálních úřadech, v roce 1880 se stal tento návrh celostátní a zákon o vzdělání nařizoval povinnou školní docházku dětem v určeném věku.
Britské vzdělání patří k těm nejvíce uznávaným a nejkvalitnějším na celém světě. Britský vzdělávací systém je považován již několik desetiletí za jeden z nejkvalitnějších.
Struktura vzdělávání
Základní škola (Primary School)
Základní škola, anglicky primary school nebo primary education, se týká dětí od 5 do 11 let (někdy také už od 4 do 13 let) a dělí se na nižší a vyšší. Studium na základní škole ve Velké Británii se zaměřuje na rozvoj tvůrčích a výzkumných schopností dětí. Děti společně utváří týmy, v jejichž rámci vytváří nejrůznější projekty. Na základních školách v Anglii se děti neučí pouze z literárních zdrojů, důraz je kladen také na chápání podstaty různých jevů a zákonů. Příkladem může být samostatné odvozování násobilky. Nižší stupeň poskytuje základní dovednosti v oblasti čtení, psaní, matematiky, základních znalostí v přírodních a společenských vědách a připravuje pevný základ pro budoucí učení.
V prvním roce základní školy probíhá testování ve čtení, kdy děti čtou 40 slov nahlas a učitel poté zhodnotí, jestli je vše v pořádku nebo potřebuje další pomoc a trénink.
Střední škola (Secondary School)
Středoškolské vzdělání se ve Spojeném království dělí na tzv. klíčové fáze (key stage). Klíčová fáze 3 je 7.-9. třída (11-14 let) a Klíčová fáze 4 je 10.-11. třída (14-18 let). V případě klíčové fáze 3 se děti vzdělávají podobně jako na základní škole, plus mají navíc alespoň jeden cizí jazyk, občanskou nauku, školy musí navíc nabízet náboženskou nauku a sexuální výuku. Klíčová fáze 4 už připravuje žáky na závěrečné zkoušky GCSE - všeobecné osvědčení o středním vzdělávání. Děti se během 10. a 11. třídy soustředí na předměty, které si vybrali v 9. třídě.
Střední škola Secondary School se v Británii studuje od 11 do 16 let. V rámci Secondary school si studenti ve škole volí odborné předměty, z kterých následně skládají závěrečnou zkoušku GCSE (General certificate of secondary education).
Školy v Anglii se vyznačují snahou vštípit dětem dobré mravy, naučit je svobodně přemýšlet a činit samostatná rozhodnutí. Důraz je kladen také na striktní dodržování kázně a bezpečnosti.
Ze statistik (The Guardian) je zřejmé, že mají studenti značně vyšší šanci být přijati na univerzitu, pokud se hlásí z britské soukromé střední školy, než z britské státní instituce. Ze studentů přijatých ke studiu na prestižní univerzity Russel Group v roce 2015 bylo 11 % absolventů veřejných škol a 38 % absolventů soukromých škol.
Sixth Form
Jako Sixth Form se označuje 12. a 13. rok školní docházky (16-18 let). V tomto období studenti oficiálně dokončují středoškolské vzdělání. Tato kvalifikace je vstupenkou k dalšímu stupni vzdělání. Alternativa pro 6th form jsou potom 6th form vysoké školy, které jsou pro studenty, které zkoušky GCSEs nemají.
Předměty a kurikulum
Zákon o vzdělávací reformě z roku 1988 zavedl národní kurikulum (national curriculum). Jeho smyslem bylo, aby každému dítěti byl při vzdělávání poskytnut široký a vyvážený vzdělávací program. Systém je založen na tzv. základních předmětech, kterými jsou angličtina, matematika a věda, a doplňkových předmětech, jako jsou dějepis, zeměpis, technologie, hudba, umění, tělocvik a moderní jazyk. Tyto předměty tvoří základ povinného vzdělávání a musí být vyučovány ve školách v Anglii a ve Walesu.
Zmíněný zákon z roku 1988 zavedl také pravidelné přezkušování dosažené úrovně v těchto předmětech. Přezkušování bylo stanoveno dosažením věku 7, 11, 14 a 16 let. Kromě těchto předmětů zůstala zachována také výuka náboženství, zavedená do školského systému v roce 1944.
Školy také musí zařídit výuku náboženství a sexuální výchovy, rodiče však mohou částečně nebo úplně své dítě z této výuky omluvit.
Vysoké školy a další vzdělávání
Vysoké školy ve Spojeném království jsou celosvětově vyhlášené mimo jiné i díky nabídce široké škály oborů. Za pomocí vládní agentury UCAS (University and College Admissions Service), si studenti mohou podat 5 přihlášek na vysoké školy. Nicméně dostat se na vysokou školu není v Anglii úplně snadné, jelikož je třeba dostat doporučení učitele ze střední školy, které zahrnuje veškeré koníčky, zkušenosti, známky a chování. Pro přijetí žáka na univerzitu hraje velkou roli zájem o daný obor.
Pokud Tvá angličtina nebo akademické výsledky nesplňují univerzitní požadavky, můžeš nastoupit do tzv. "nultého ročníku" (v angličtině "foundation"). Velikou výhodou nultého ročníku je možnost podání přihlášky kdykoliv během roku až do konce srpna. Nemusíš tak hlídat neúprosné UCAS termíny. V praxi to znamená, že studenti navštěvují první ročník na univerzitě, kde studují všechny předměty vybraného studijního programu a jako bonus mají možnost navštěvovat 4 - 7 hodin extra výuky týdně. Tyto dodatečné hodiny se věnují rozvoji dovedností jako akademická angličtina, příprava a zpracování prezentací a individuální lekce s lektorem.
Pokud Tě nultý ani první ročník s extra přípravou neoslovil, tvé akademické výsledky jsou dobré a v angličtině si také věříš, můžeš samozřejmě poslat přihlášku přímo do prvního ročníku na univerzitu Tvého výběru. Nezapomeň si ale kontrolovat UCAS deadliny, přičemž hlavní z nich je už 15. K přihlášce budeš potřebovat několik dokumentů.
Vyšší odborné školy, anglicky Vocational/Technical Institutions, jsou obdobou českých vysokých odborných škol (VOŠ). Městské a nižší vysoké školy se nazývají Junior/Community college, studijní obory na těchto školách jsou pak Undergraduate programs srovnatelné s naším bakalářským studiem. Po jejich úspěšném absolvování získává student titul BA (Bachelor of arts - bakalář umění) nebo BS (Bachelor of science - bakalář humanitních nebo přírodních věd) Jedná se o ekvivalent českých bakalářských titulů. Standardní délka studia se počítá 3 roky, jako v České republice, ale student se může rozhodnout pro 4 roky, přičemž ve studiu zahrnuje i tzv. GAP year, což znamená jeden rok nestudovat.
Navazující studium se dělí na magisterské, anglicky Master’s Degree Studies a na odborné, anglicky Professional school, což je ekvivalent k českému Ing. Pokud se chce student věnovat výzkumům v technologické nebo vývojářské sféře na akademické půdě, je pro něj důležitý stupeň vzdělání doktorského studia Doctoral studies, později pak Postdoctoral Study and research.
Britské vzdělávání vs. americké vzdělávání | Pojďme porovnat!
Alternativní formy vzdělávání
V překladu neškola nebo odškolování, deschooling je pojem vymyšlený rakouským filosofem Ivanem Illichem. V tomto směru se žáci pomalu odkloňují od obyčejné školní rutiny a zároveň se snaží rozvíjet ve svých dovednostech a zájmech, aby si mohly samy určit, čemu se chtějí věnovat.
Dle studie se děti v prvních dnech odškolování odmítají učit novým věcem, spí delší dobu a vyskytují se u nich známky znuděnosti až apatie kvůli chybějícímu řádu činností. V České republice existuje v rámci domácího vzdělávání projekt Neškola, z. Nebo také Elective home education (EHE). Při tomto vzdělávacím systému mají rodiče povinnost ze zákona zajistit vzdělání svých dětí dle platné legislativy Anglie a Walesu. Anglie a Wales přitom nerozlišuje způsob docházky žáka do školy. Skotsko zahrnuje domácí výuku do sekce soukromého vzdělávání. Domácí vzdělávání obvykle zahrnuje neformální styl vzdělávání.
Kritika a srovnání
Kritici veřejného školního vzdělávacího systému nebo přímo povinné školní docházky se snaží dosáhnout podstatné změny. Mezi jejich hlavní argumenty patří například, že nynější vzdělávací systém má na žáky škodlivý vliv, je příliš striktní a nepodporuje v žácích a studentech přirozenou zvědavost.
Český systém klade důraz na teoretické znalosti a tradiční metody výuky, přičemž učitelé často používají frontální výuku. Studenti jsou hodnoceni známkami od 1 (výborný) do 5 (nedostatečný) a kromě známek se používají i slovní hodnocení. V Anglii je výuka interaktivní a praktická s důrazem na rozvoj kritického myšlení a samostatnosti. Učitelé často používají skupinovou práci a projekty. Studenti jsou hodnoceni pomocí různých forem hodnocení, včetně testů, projektů a průběžného hodnocení.
Ačkoli se vzdělávací systémy v České republice a Anglii liší v mnoha ohledech, oba mají za cíl připravit studenty na budoucí život a kariéru.